„Pejska Míšu jsme měli v domově 9 let. Byl výjimečný, socializovaný, choval se spíš jako člověk. Jezdil i sám výtahem a přesně věděl, kde je vítaný a kde ne. S klienty, kteří zvířata milují se mazlil, k ležícím přilehl a nechával se hladit. Bylo na nich vidět, jak jsou šťastní a jak se hned úplně rozzářili, když Míšu viděli. Na druhou stranu přesně vycítil, když někdo o kontakt s ním nestál. Takový pokoj obešel obloukem,“ vzpomíná na chlupáče, který v domově našel láskyplný domov, Miroslava Barešová, ředitelka Domova důchodců Bystřany.

Eva Vohánková z kláštereckého útulku.
Vedoucí útulku v Klášterci: Pejsci se nám nevrací. Pracujeme s lidmi i zvířaty

Ačkoli je sama velkou milovnicí zvířat, není nakloněná tomu, aby v domovech důchodců byli psi a kočky, i když u Míši tehdy udělala výjimku. „Ten první rok se štěnětem byl velmi náročný. Personál nemá čas na to, aby po něm uklízel, vytíral loužičky. Když dospěl a nechali jsme ho vykastrovat, byl úžasný. Ale i on začal stárnout a mít zdravotní problémy, v jeho případě střevní, a to je pak složité.

Měli jsme tu i jednu kočičku, která bydlela v pokoji se svojí majitelkou. Když ale paní začala chřadnout a nakonec zemřela, zůstala tu po ní nešťastná kočička,“ vysvětluje, proč kromě hygienických důvodů nemohou mít klienti domova na pokojích svá zvířata.

O důležitý kontakt a mazlení s nimi ale ochuzeni nejsou. Už mnoho let tu mají venkovní kočičky, které jsou v majetku domova, krmí je a mají pro ně zajištěnu veterinární péči. V současné době jsou tu dvě, ale mívali jich tu i osm najednou.

Záchranné stanice jsou plné ježků. Zbytečně, stačí příkrm
Záchranné stanice jsou plné ježků. Zbytečně, stačí příkrm

„Zvířátek jsme tu měli celou řadu a zážitků s nimi mnoho. Pořídili jsme třeba malého zakrslého králíčka, ze kterého do roka vyrostl obr. Měli jsme i osmáky a užili si, když jeden utekl z klece. Teď tu máme ptáčky, zebřičky. Klec můžeme postavit na noční stoleček i u ležících seniorů, kteří si s nimi povídají a neztratí tak kontakt,“ popsala Miroslava Barešová.

Covidová doba a s ní související opatření nabourala také dříve pravidelné návštěvy canisterapeutky s jejím leonbergerem. „Jezdili k nám i z Nových Dvorů a přivezli koně, kozu i oslíka, které si klienti mohli pohladit,“ říká ředitelka Barešová a věří, že se k těmto oblíbeným aktivitám zase budou moci vrátit.