Podblanické ekocentrum Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Vlašim a Ochrana fauny České republiky Votice.

„Naše záchranná stanice funguje už od roku 1994, tedy dlouhých devatenáct let," uvedla Michala Musilová z ČSOP Vlašim s tím, že zatímco ze začátku přijímala jejich stanice kolem stovky zvířecích pacientů ročně, v současné době se jejich počet pohybuje kolem šesti stovek.

„Lidé o nás příliš nevěděli," vysvětlila pravděpodobně ten nejzávažnější důvod, kvůli kterému se zraněným živočichům nedostala včasná a odborná pomoc.
Úspěšnost vyléčení zvířecích pacientů a jejich vypuštění zpět do volné přírody má vlašimská záchranná stanice zhruba padesát procent. Jak ale upozornila Michala Musilová, hodně závisí na stavu, v jakém se do Podblanického ekocentra poranění živočichové dostanou.

„Největší zastoupení pacientů jsou ptáci. To je tak kolem šedesáti procent. Zbytek jsou savci. Z ptactva jsou to poštolky, pak běžní dravci, jako káňata, rorýsi, a ze savců ježci, netopýři, mláďata veverek, zajíců či koloušci," popsala sestavu nemocných pracovnice vlašimské stanice.

V ní byl v loňském roce kuriózním obyvatelem rys ostrovid, kterého odchytili v nedalekých Strančicích, bukač velký či včelojed lesní. „My ale spíš za kuriozitu považujeme, když se nám povede vyléčit jakékoliv zvíře z nějakého, opravdu závažného zranění," zdůraznila Musilová.

Po Vlašimi dalším místem, kde najdou zraněná divoká zvířata pomoc, je záchranná stanice občanského sdružení Ochrana fauny České republiky Votice. I tady jsou jeho pracovníci už patnáct let schopni poskytnout profesionální péči zejména ptákům a savcům.

„Kromě toho děláme záchranné transfery obojživelníků, když táhnou v místech, kde jezdí auta. To bývá tak v březnu, dubnu a ročně se nám tímto způsobem podaří zachránit okolo dvaceti tisíc žab," uvedl Pavel Křížek, předseda votického občanského sdružení a dodal, že počet výjezdů ke zvířecím pacientům má jejich záchranná stanice na svém kontě tak šest set až osm set za rok, přičemž návratnost uzdravených živočichů do volné přírody je kolem šedesáti až sedmdesáti procent.

„Neustálý nárůst počtu pacientů záchranných stanic není způsoben tím, že by docházelo k více úrazům, ale větší všímavostí lidí a lepším povědomím o existenci možnosti záchrany zraněných zvířat," vysvětlila Zdeňka Nezmeškalová, koordinátorka Národní sítě záchranných stanic, která zároveň upozornila, že klienty záchranných stanic jsou mnohdy i zvířata, zejména mláďata, která žádnou pomoc nepotřebují.

„Lidé se je snaží z nevědomosti, v uvozovkách zachraňovat. Proto je nedílnou součástí činnosti stanic i osvěta, akce pro veřejnost či provoz veřejných částí stanic s expozicemi trvale handicapovaných živočichů," poznamenala Nezmeškalová.