Jak uvádí kniha Kamenice v proměnách věků, autorů Vlasty Hartvichové a Jana Pišny, vydaná před pěti roky, stala se dějištěm tragédií také nyní takzvaná stará benešovská silnice. Právě po ní spěchaly německé jednotky Schörnerovy armády 5. a 6. května 1945 od Benešova potlačit Pražské povstání.

Například 5. května zastřelili u Valnovky, známé restaurace před Kamenicí, němečtí vojáci sedmnáctiletého chlapce. Někdo, možná rodiče, kteří se skrývali před Němci ve sklepě domu, ho poslal pro motyčku na zahradu. Nástroj jim měl posloužit k odstranění sutin v případě, že by se domek stal terčem útoku těžkých zbraní. Hoch se sklonil pro motyku a tento pohyb vyhodnotili Němci jako shýbnutí pro zbraň…

Lépe dopadl v sobotu 5. května kamenický pan řídící. Ten se svou ženou jel na kole do Nespek zjistit, co se děje.

„Za Křiváčkem jsme potkali asi sto německých vojáků na jízdních kolech, táhnoucích od Benešova ku Praze. Chtěli, abych se legitimoval, ale já u sebe občanskou legitimaci neměl. Dovolili mi, abych si pro ni dojel domů…" líčí v knize vedoucí kantor.

Tolik štěstí však nemělo pět puškami ozbrojených mužů v náklaďáku, které učitel na cestě ke škole potkal. Po zjištění, jak situace vypadá, zahnulo jejich auto k Řehenicím, ale za křižovatkou zůstalo stát. Od Nespek se ale přihnalo osobní auto s červeným křížem na kapotě. Hoši zahájili palbu.

Němci střelbu opětovali ze samopalu. Hoši naskákali do náklaďáku a ujížděli k Řehenicím. Pronásledování těchto partyzánů německou přesilou pak skončilo jejich zajetím, výslechem a střelou do týla…

Stejný osud jen s jiným příběhem, potkal i čtyři mladé muže z Čakovic u Týnce nad Sázavou – Aloise Šmída, Josefa Kubáska, Zdeňka Mikeštíka a Josefa Moravce.

Od soboty 5. května volal český rozhlas o pomoc při Pražském povstání a jí se chopili i partyzáni z Týnce. Na silnici na Prahu, v údolí Kamenického potoka, bránili plynulému přesunu Němců k hlavnímu městu protektorátu kácením stromů. Zda se to dělu už onoho 5. května, ale není jasné.

Jisté však je, že záseky přes cestu okupanty nejspíš velmi rozzuřily a za každým keřem viděli partyzány…

A tak, když se dostali asi půl kilometru před křižovatku na Čakovice a Babice, zajali před tamní chatou, podle jiných zdrojů přímo v chatě, zmiňované čtyři muže z Čakovic. Podle některých informací v chatě poslouchali rozhlas a to mělo být příčinou jejich zatčení i smrti v neděli 6. května 1945.

Dalších svědectví zaznamenané v uvedené knize uvádí, že Němci muže odvedli do dvora v Kamenici a tam je nechali do druhého dne. Jiní svědci ale uvádějí, že je ještě týž den hnaly nacistické oddíly dál na Prahu. Při tom museli nést vojenskou výzbroj esesmanů a také odstraňovat zátarasy.

„V lese Boroviny u Horních Jirčan je pak všechny nelidsky ubili. Nebohé oběti měly obličeje k nepoznání rozbity a roztříštěny. V Čakovicích v téže době zahynula i Anna Dvořáková," píše se v knize Kamenice v proměnách věků.

Na čakovické návsi stojí kamenný pomník se skleněnou deskou a jmény obětí první a druhé světové války. Vedle čtyř mužů však žádná další oběť řádění Němců na konci války na pomníku není.

O události z konce války ví i Marie Hedviková z Čakovic. Její strýc, Josef Kubásek, byl jednou z obětí nacistů.

„Dostali se až k tomu lesu a tam si mysleli, že Němcům utečou. Jenže ti je při tomto pokusu zastřelili," vypráví paní Hedviková historku vyslechnutou od své maminky, sestry zavražděného muže. „Kdyby se nesnažili utéci, možná to přežili," přemítá smutně Marie Hedviková, obyvatelka Čakovic u Týnce.

Další tragédie se odehrála i na jiném místě okresu Benešov, v Čechticích. Tam 8. května kolem 16 hodiny vyzýval místní rozhlas, aby se obyvatelé schovali do svých domovů, že se blíží silná kolona německé armády ustupující před Rudou armádou. Ještě před příjezdem Němců před radnicí zastavilo auto s partyzány, kteří měli štáb v Lukavci.

„Můj spolužák Jarouš Lapáčků jim z radnice, kde bydlel s rodiči, předal velký batoh. Prý s obvazy," líčila v roce 1985 Božena Hájková, které letos oslaví pětadevadesátiny.

Jenže celou událost pozorovala jakási Němka, a když nechtěla z náměstí odejít, mladý četník jí vlepil pohlavek.

Události, které políček vyvolal, byly po příjezdu kolony strašné. Němka žalovala a esesman s dvěma vojáky na radnici zatkli všechny přítomné. Až na šoféra Václava Vopátku pak Němci všechny zadržené postavili před popravčí četu. Výstřely usmrtily zásobovacího referenta Josefa Huřťáka, četnického strážmistra Miroslava Slava, obecního strážníka Václava Lapáčka a jeho dva syny, učitele Josefa a Jaroslava.

Na starostu Josefa Tvrdíka Němci vystřelili třikrát a projektil mu zasáhl i hlavu. Přesto muž přežil a po několika operacích se dokonce vrátil na post předsedy MNV Čechtice a řediteloval v místní škole.