K dvanáctileté Kateřině Dvořákové z Benešova, mimořádně odolné dívce, která se dokáže prosadit v tvrdém hokejovém sportu mezi samými kluky, a v současné době již také figuruje na soupisce hokejové reprezentace žen ČR do 15 let, a k třináctileté Kristýně Pěnkavové z Vlašimi. Mistryni České republiky ve stolním tenise ve dvouhře mladších žákyň 2015, mistryni České republiky ve čtyřhře mladších žákyň 2015 a zároveň člence reprezentačního výběru ČR. Kristýnka uspěla nejen v celorepublikovém kole, ale stala se i vítězkou krajského kola soutěže Zlatý oříšek, který se konal v Říčanech.

„Při vyhlašování vítězů jsem ani na chvilku nepomyslela, že bych to mohla vyhrát. Když jsem slyšela svoje jméno, měla jsem ohromnou radost, zrovna jako při výhře na MČR," uvedla skromná a na první pohled velmi nenápadná slečna.

Od kolika let hraješ stolní tenis?
Zhruba od šesti let. Začala jsem s ním už v mateřské škole.

Jak si se k hraní ping-pongu dostala?
Taťka je trenérem stolního tenisu, takže stejně jako mé tři starší sourozence, i mě k tomuto sportu přivedl on.

Je i tvým trenérem?
Ano.

V kolika letech si byla na svých prvních závodech?
Zhruba po půl druhém roce trénování. Až jsem zvládla techniku hry. Začala jsem hrát okresní přebor a jezdit na Středočeské turnaje menšího významu.

To jsi jezdila sama?
Ne. Táta byl pořád někde na závodech, takže jsem jezdila s dědečkem. Vždycky mě posadil do auta a jeli jsme.

Dědeček s tebou jezdí pořád?
Teď už ne. Buď jedou sama, nebo s někým z rodiny. S taťkou, mamkou nebo některým sourozencem.

V jaké kategorii hraješ?
Prvním rokem starší žákyně, což je od 13 do 15 let, kterým se říká kadetky, a potom dorost.

Teď si se vrátila z týdenního soustředění v Hodoníně. Co tě čeká za závody?
V Hodoníně se hraje mezinárodní mistrovství, kterého se zúčastním. Proto jsem kvůli němu byla kromě čtyřdenního reprezentačního soustředění v Praze ještě v tom Hodoníně, abych si zvykla na tamní prostředí.

To je tak důležité?
Hodně. V menších prostorách létá míček rychleji, je tam jiná hustota vzduchu než v rozlehlých halách, kde naopak létá pomaleji. Může vás rozptylovat barva na stěnách,… A když si na to zvyknete, máte zase o krůček větší šanci k úspěchu.

Když to tak poslouchám, trávíš hodně času na soustředěních nebo na závodech. Jak se k tvé absenci staví škola?
Taťka mi naplánoval tréninky tak, abych zameškala, co možná nejméně hodin, nebo nebyla na předmětech, jako je tělocvik, výtvarná výchova, hudební výchova,… Třeba ve pondělí mám trénink od 8 do 9 hodin, jelikož máme výtvaru. V úterý od jedné do půl tří, kdy máme tělocvik, výtvarnou výchovu a dějepis. Škola mi vychází maximálně vstříc, ale vždycky si to učivo musím doplnit. Navíc mám výhodu v tom, že mám školu sto metrů od baráku. No a pak trénuji každý den od pondělí do pátku od půl páté do půl osmé.

A co víkendy?
V pátek hraji tady ve Vlašimi okresní přebor mužů. To mám místo tréninku. A soboty a neděle, tím že hraji druhou ligu, tak co dva týdny dvojzápas, jeden dopoledne a druhý odpoledne, a jedenkrát měsíčně vyjíždíme na republikový turnaj. Ten je od pátku do neděle.

Takže kolik hodin denně trénuješ?
Minimálně tři hodiny stolního tenisu, plus hodina fyzičky.

Už chápu, že kromě stolního tenisu nemáš žádný jiný koníček.
Tak. Mezi školou a ping-pongem už opravdu žádný volný prostor nemám.

Kolik musíš mít v záloze pálek?
Mám jenom jednu. Tím, že jsem v reprezentaci, měla bych mít druhou náhradní. Kdyby se něco stalo, musím mít rezervu. Ale vzhledem k tomu, že potah stojí 800 korun na jednu stranu, plus dřevo, mám jenom jednu. Nejenže je to poměrně drahá záležitost, ale pokud se pálka nepoužívá, potah ztrácí svou vlastnost.

Hraješ pouze proti holkám, nebo jsou i smíšené hry?
Vlašim je taková rarita, že páteční okresní přebor mužů hrají tři holky a jenom jeden chlap. Je to tak, že okresní přebor mohou hrát holky, krajský pak pouze jedna holka. Hrát s muži je pro mne ohromná zkušenost.

Trenérem je tvůj táta. Nedochází tam občas k třenicím?
Ani ne. Táta nás odtrénoval všechny. i moje tři starší sourozence a všichni ho brali.

Chtěla by ses ping-pongem živit?
Třeba jako trenérka.

Uvažuješ tedy o tom, že by si na střední školu se sportovním zaměřením?
To ne, jelikož jinde bych neměla tak dobré podmínky, jako tady. Půjdu na zdejší obchodní akademii, která vychází sportovcům ve všech ohledech vstříc.

Přemýšlela si někdy, že by si se stolním tenisem praštila?
To mě nikdy nenapadlo.

A dovolil by ti to táta – trenér vůbec?
Řekla bych, že ne.

Měl asi nějaké zranění?
Neuvědomuji si. Spíš jde o to, že stolní tenisté trpí na tenisové lokty, bolí je ramenní klouby, šlachy, bolí je záda od páteře. I když, když jsem byla na mistrovství republiky, nejprve jsem si natáhla stehenní sval a večer jsem ještě uklouzla ve sprše a narazila si ruku. A přesto se mi povedlo vyhrát.

Jsi trémistka?
To ano. Hlavně před zápasem a potom ještě chvíli v průběhu hry. Pak to ze mě spadne a soustředím se jenom na hru. Ale také záleží na stavu. Když vyhrávám, jsem automaticky v klidu. Ale pokud mi vezme třeba soupeřka podání, znervózním.

Vyhrála si Zlatý oříšek. Kdo tě do něj přihlásil?
Taťka.

Ale ty máš „oříšky" dva. Jak tomu mám rozumět?
Vyhrála jsem Středočeské kolo, které se konalo v Říčanech, a potom jsem se umístila i v celorepublikové desítce.

Kristýna Pěnkavová
* se narodila 9. října 2002 v Pelhřimově
* žije ve Vlašimi, kde chodí i do sedmé třídy Základní školy Vorlina
* mezi její koníčky patří stolní tenis, kde sklízí velké úspěchy
* má čtyři starší sourozence, kteří také až na nejstaršího bratra hrají stolní tenis