„Ikony jsou nejstarším křesťanským uměním. Neměli účel dekorativní, ale katechistický. Křesťané, kteří v té době neuměli číst a ani psát, přicházeli do chrámu a malby sloužily k výuce víry. Lidé si tak mohli z maleb přečíst příběhy ze Starého a Nového zákona. Dá se nadneseně říct, že malby sloužily jako obrázková Bible,“ vysvětlil smysl jejich psaní Martin Damian, pořadatel akce.

„Tak jako se přepisovalo v klášterních dílnách Písmo svaté, tak se přepisovaly také ikony. Ikonopisec nedělá kopii, ale opis. Všechno zde je ohraničeno přísnými pravidly. Už při přípravě dřeva se člověk modlí. Modlitby provázejí prakticky celou tvorbu ikony. I do syrového dřeva se vepisuje modlitba, která sice není vidět, protože ji překryje vrstva plátna, ale je tam. Na plátno se nejprve nanese zlato. Samotné psaní ikon se provádí žloutkovou temperou, kdy se k pigmentaci používají zásadně přírodní materiály. Barva se nanáší od nejtmavší po nejsvětlejší. I zde jde o symboliku, a to cesty z temnoty ke světlu. Hotová ikona se nakonec přelakuje a tím končí práce v ikonopisecké dílně,“ popsal techniku Martin Damian. Tvorbě křesťanských ikon se věnuje od roku 2003, působí na Berounsku a v Praze.

"Když čekáme návštěvu a vyhlížíme ji oknem, důležitý je pohled na toho, kdo přichází. Okno nám pouze pomáhá k tomu, abychom mohli dotyčného vyhlížet. Okno není předmětem našeho zájmu. Předmětem našeho zájmu je přicházející člověk. A podobné je to i s křesťanskými ikonami. Zdají se být předmětem úcty, ale ve skutečnosti předmětem úcty je zobrazený světec," uvedl Martin Damian.