Z největších městských úřadů regionu by se nejspíš s nepořízenou vrátily feministky, které stále častěji bojovně tvrdí, že ženy jsou při výkonu pracovních funkcí diskriminovány. V případě úřadů výkonu veřejné správy to ale rozhodně neplatí.
„Tak asi šedesát ku čtyřiceti,“ odhaduje procentuální poměr žen vůči mužům tajemnice benešovského městského úřadu Miluše Stibůrková. Ta je trochu překvapena skutečností, že ze všech pracovníků radnice v Benešově tvoří plné tři čtvrtiny právě ženy. Že by byli ve státní správě naopak diskriminováni muži tajemnice odmítá. „Je to tím, že na výběrová řízení se z drtivé většiny hlásí ženy, a to i na technické profese. Procentuálně pak mají větší šanci. Pohlaví nehraje při obsazování funkcí žádnou roli a rozhodující je vždy profesionální hledisko a vystupování,“ říká Miluše Stibůrková. Benešovská radnice se tak k potěše feministek může pochlubit kompletně ženskými odbory, jako je například zdravotní a sociální nebo školství a kultury.
Podobně jako v Benešově také ve Vlašimi jsou některé odbory plně v ženských rukách. Ze šesti zaměstnanců finanční odboru není ani jeden muž a ten také chybí mezi devíti ženami na odboru vnitřních věcí. Ze tří čtvrtin jsou ženami obsazeny sociální, školství a kultury, výstavby a správy bytů. Muži jsou na živnostenském a sociálním odboru spíše výjimkou a procento žen tam šplhá vysoko nad osmdesátku. Celkové procento žen pracujících na MěÚ Vlašim je dokonce ještě o dvě procenta vyšší než v sousedním Benešově. „Neexistuje žádná právní norma, která by přikazovala jaký má být poměr mužů žen ve státní správě,“ říká mluvčí Krajského úřadu Martin Kupka s tím, že žádná závazná hranice není určena a jediným relevantním ukazatelem je porovnání obdobných úřadu v regionu. „Vždy by měla rozhodovat pouze profesní kritéria a muži se určitě necítí být diskriminování,“ doplnil Kupka.

JIŘÍ HRNČÍŘ