Trvalo to ale dlouhých dvacet let než si jeho nynější majitel Pavel Chlistovský mohl říct: „Ano, tohle je místo, kde jsem se narodil."

„Já už ale nejsem majitel. V roce 1998 jsem zámek daroval své dceři Lence," uvedl na začátek svého příběhu Pavel Chlistovský, který rozhodně jako nějaký extravagantní zámecký pán nepůsobí.

Všechno začalo po první pozemkové reformě v roce 1920, kdy Pavlův dědeček František Chlistovský jako podnikavý člověk prodal v Myslíči dům po svých rodičích a pronajal si od státního pozemkového úřadu ve Vlašimi dvůr v Domašíně. Nájemní smlouva tehdy zněla na devět let za cenu devět tisíc korun ročně. Jenomže po třech letech vešel v platnost přídělový zákon, kterému všechny statky a dvory pronajaté po roce 1920 podléhaly. V praxi to znamenalo, že všichni lidé, kteří z toho daného místa pocházeli a bydleli tam, měli možnost si požádat o půdu. A protože byl v Domašíně ze strany místních o pozemky velký zájem, Františkův statek byl rozparcelovaný do nuly a Pavlovi prarodiče zůstali roku 1923 na dlažbě.

„Ale protože hospodařili dobře a státní pozemkový úřad s nimi byl spokojený a byl si vědomí toho, že porušil smlouvu, nabídl jim k pronájmu zámek Libouň včetně čtyřiapadesáti hektarů půdy. Za stejnou cenu nájmu, ale tentokrát už jen na šest let," zdůraznil vnuk původního majitele s tím, že čtvrtého ledna 1923 se tam rodina Františka Chlistovského nastěhovala a krátce na to usedlost koupila.

„Můj dědeček měl celkem deset dětí. Dvě dcery a osm synů, z nichž sedm bylo v první světové válce. Z toho čtyři tam buď padli, nebo na následky válečných zranění zemřeli. Pouze můj otec, který byl sice také v sedmnácti letech do války odvedený, zůstal nakonec doma, protože se za něj přimluvili starostové z Benešova a Myslíče," pokračoval Pavel Chlistovský.

Ze sedmi synů zbyli tři kluci, kteří v Libouni mohli hospodařit. A i když byl otec Pavla Pavel z tří možných nástupců nejmladší a tedy až na posledním místě, zámek zdědil.

Aby Pavel starší grunt zdědil, měl děda František podmínku. Musí se oženit a jeho nevěsta přinese věno, aby z něho splatili dluhy z koupě zámku a vyplatili sourozence. To tehdejší dcera zahradníka z Mladé Vožice splňovala.

„Naši se brali v roce 1934 a až do roku 1938, kdy byl zámek stoprocentně jejich, platili, platili a platili. Ovšem přišel rok 1948 a statek byl opět rozparcelovaný podle zákona o revizi první pozemkové reformy z roku 1920. Ale o naše pozemky nebyl zas tak moc velký zájem, takže rodičům zbylo alespoň sedmnáct hektarů. Ovšem jen na pět let. Prvního července 1953 nás definitivně vystěhovali," zkonstatoval bez sebemenších emocí Pavel mladší.

Tehdy bylo Pavlovi šestnáct let. Nejstarší sestře Věře sedmnáct, mladšímu bratrovi Vladimírovi, který nyní žije v Kanadě čtrnáct a nejmladší Marii teprve sedm let. Kam tedy se čtyřmi dětmi jít. Útočiště našli v Mladé Vožici v domě bratra maminky. Tam žili rok. Poté osm let v Milovnicích a od roku 1961 v malém domku v Bystřici, kde šestasedmdesátiletý Pavel žije se svou manželkou dodnes.

„V roce 1993 jsem podle zákona o půdě požádal o navrácení libouňské nemovitosti a o rok později nám byl veškerý zkonfiskovaný majetek vydaný. Byl v naprosto dezolátním stavu, takže jsem se hned rozhodl, že to opravím," zavzpomínal na dobu před dvaceti lety Pavel Chlistovský.

Začal vyřizovat všechna nezbytná povolení, i když jak sám přiznává, původně se mu do rekonstrukce moc nechtělo. Díky nesmírné podpoře své rodiny se do toho přeci jen ale pustil a nelituje. Krok po kroku se zchátralý zámek měnil v sídlo hodné obdivu.

„V roce 1994 byl náš zámek vyhlášený kulturní památkou s podporou programu záchrany architektonických památek České republiky. Stát měl zájem na tom, aby takovéto historické stavby byly zachované a dané do původní podoby, tak nám finančně pomohl dotacemi. Ovšem jen na hlavní budovu. Okolní stavby jako třeba rekonstrukce stodoly šla z našich peněz," shrnul na závěr Pavel Chlistovský, podle kterého má na rekonstrukci největší podíl jeho dcera Lenka a zeť Jiří, který se prý kvůli opravám zámku naučil devateru řemesel.

„Oni dva byli hlavní hybnou silou všeho tady," dodal na úplný závěr bývalý zámecký pán.