Právě tahle lavička má však zajímavou a pro někoho i dost nepochopitelnou orientaci.


Zatímco ze sousedního, tvarem klasičtějšího a pohodlnějšího sezení, lze při krátkém odpočinku relaxovat pohledem na řeku, vodáky či vodní ptáky na hladině toku i týnecký jez, druhá, zvlněná lavička, je postavená tak, že odpočívající hledí do temné, jen asi pět metrů vzdálené skalní stěny, strmě se zvedající od cyklostezky vzhůru k týneckému hradu.


„Lavičku v podobě vlny navrženou projektantem, dělníci umístili dle svého nejlepšího přesvědčení, tedy s výhledem na cyklostezku," vysvětlila na dotaz Benešovského deníku Lenka Morávková. „To docela vítají rodiče, kteří tak vidí na své ratolesti při získávání prvních zkušeností s jízdou na kole nebo kolečkových bruslích," uvedla pracovnice týnecké radnice.


Vysvětlení týnecké úřednice se zdá být logické. Nepochopitelné by ale v takovém případě bylo, myslet si, že je ze strany rodičů zcela normální sledovat své ratolesti při získávání prvních zkušeností s jízdou na kole nebo kolečkových bruslích vsedě a z jednoho místa.