„Přinejmenším od počátku 20. století jsou hladové kameny na horním toku Labe oblíbenými historickými kuriozitami v časech sucha. Obsahují ale také cenné historické informace staré více než 400 let, záznamy sestavené po generace o tom, jak lidé v regionu zažívali sucho, a jejich závislosti na řece z hlediska obchodu a výroby potravin,“ napsala katarská televize v úterý 29. listopadu na svém webu v článku, který se obšírněji věnuje historii hladových kamenů na Labi.

Jen v okolí Děčína jich je řada. Kromě toho nejznámějšího u Tyršova mostu je další, dnes už zapomenutý, u Těchlovic nebo u Dolního Žlebu. Tam se nachází vůbec nejstarší taková hydrologická památka u nás. Kvůli změně hydrologického režimu na řece je ale trvale skrytá pod hladinou Labe, i v tom největším suchu přibližně deset kilometrů.

Al Jazeera není prvním světovým médiem, které se fenoménu hladových kamenů na Labi věnuje. Dříve o nich psali například v The New York Times, přečíst si o nich mohli čtenáři v Jižní Americe, v Japonsku nebo v Austrálii. Světová média čerpají ze zpráv agentur AFP a Reuters, které před časem o hladových kamenech napsaly.

Ojedinělá zpráva

„Během okurkové sezóny se nám před dvěma lety ozval český redaktor jedné z těchto agentur, krátce na to dorazil druhý,“ popsal začátek rozšíření příběhu ředitel Oblastního muzea Děčín Vlastimil Pažourek.

Společně si pak prošli několik hladových kamenů v okolí Děčína, i těch méně známých. Díky tomu se jejich fotky začaly šířit řadou médií po celém světě. Zpráva ze severu Čech byla v celosvětovém zpravodajském servisu zcela ojedinělá. „Říkali mi tehdy, že poslední taková zpráva byla o demonstracích na Šluknovsku. Podobně pozitivní zpráva to byla možná jediná za posledních třicet let,“ přiblížil Pažourek. Od té doby celým světem prolétla už jen zpráva o velkém letním požáru v Českém Švýcarsku.

„Když letos v Evropě hladina vody klesla, znovu se objevily staré říční kameny, aby vyprávěly své staleté příběhy o zoufalství. Vzhledem k tomu, že klimatická krize způsobuje pokles vodních hladin, vysychání koryt řek a tání ledovců, objevují se artefakty jako staré válečné lodě, starobylá města, zmizelé mešity a lidské ostatky,“ uvedla Al Jazeera svůj článek o hladových kamenech.

close Hladový kámen v Děčíně info Zdroj: Wikimedia Commons, Sesivacka, volné dílo zoom_in Hladový kámen v Děčíně

S takovou interpretací častějšího vystoupení hladových kamenů nad hladinu Labe ale Pažourek nesouhlasí. „Hladové kameny výrazně ovlivnila změna hydrologického režimu řeky, kdy vznikla celá řada přehrad, významně se také kvůli řadě vlivů oteplila voda v řece. Nikdy už tak nezažijeme povodně způsobené hromaděním ledu,“ doplnil ředitel děčínského muzea.

Hladový kámen (německy Hungerstein) je název skaliska v Děčíně, které se nachází v řečišti Labe u levého břehu pod Tyršovým mostem a při nízkých vodních stavech vystupuje nad hladinu řeky. Hladový kámen patří k nejstarším hydrologickým památkám střední Evropy.

Podle názvu kámen sděloval zdejšímu obyvatelstvu dobu strádání. Nedostatek vody a velká sucha přinášely neúrodu a plavci ztráceli svůj zdroj obživy, protože lodní doprava musela být zastavena; dříve to znamenalo i nedostatek dovážené soli se všemi důsledky.

Lidé do tohoto skaliska tesali značky s letopočty a také nápisy svědčící o nízkých vodních stavech.

Nejstarší čitelný záznam pochází z roku 1616. Z nápisů lze zmínit zejména nejzřetelnější a nejvýstižnější starý německý „Wenn du mich siehst, dann weine“ (Spatříš-li mne, plač) a také mladší český nápis, který radí „Neplač holka, nenaříkej, když je sucho, pole stříkej“.

Zdroj: Wikipedie