Kdy jste se rozhodl dát se na pedagogickou dráhu a čím bylo vaše rozhodnutí nejvíc ovlivněno?
Myslím, že to vykrystalizovalo už na gymnáziu a ovlivněno to bylo asi těmi učiteli, kteří mě tady ve Vlašimi učili. Vzpomínám na všechny dost výrazně, asi bych nechtěl jmenovat, protože bych mohl na někoho z těch vynikajících zapomenout. Kdybych ale měl říci alespoň jedno jméno, tak třeba pan učitel Jaromír Hrdina na Základní škole Sídliště.

Kdy jste poprvé stanul před žáky a na kterých školách jste jako kantor působil?
Učím od roku 1985. Moje první působiště bylo na vlašimské ZŠ Komenského, tam jsem byl měsíc. Po roční vojenské službě jsem učil v Základní škole v Divišově, kde jsem byl až do roku 1991. Poté jsem nastoupil na Obchodní akademii Vlašim a tady jsem až do dneška. Takže jsem za třicet let vystřídal tři pracovní kolektivy.

Jakou máte aprobaci a jaké předměty na obchodní akademii vyučujete?
Vystudoval jsem český jazyk a výtvarnou výchovu. Jenže výtvarná výchova se na obchodní akademii vůbec nevyučuje, takže jsem si ještě přistudoval třetí předmět, a to je písemná a elektronická komunikace. Občas na tabuli pro názornost něco studentům nakreslím, děti to berou, asi nás maluje málo.

Jakým zálibám se věnujete ve volném čase, pokud jej máte. Jaké jsou vaše koníčky?
Když mám čas, snažím se hlavně sportovat. Rekreačně běhám, jezdím na kole, plavu, v zimě jsou to běžky, ale nikdy jsem nedělal nic závodně. Také se věnuji rodině, se kterou mimo jiné jezdím na naši malou chatu. Tam se projevuji jako pomalý amatérský kutil. Dělám všechno hezky, ale pomalu.

Co vaše rodina? Můžete ji našim čtenářům trochu představit?
Jsem ženatý, se ženou máme dva syny. Jeden ze synů je už také ženatý a má syna, takže už jsem dědečkem krásného vnuka.

Jde některý z potomků ve vašich kantorských šlépějích?
Ne. Starší ze synů je rybníkář na Povodí Vltavy a mladší syn studuje medicínskou techniku. Takže vůbec ne.

Jaké vlastnosti musí mít podle vás kantor, aby se o něm dalo říci, že je dobrý?
Těch vlastnosti je spousta. Určitě musí být důsledný, měl by být korektní a spravedlivý. Důležitý je také smysl pro humor. Měl by se umět omluvit, když něco zkazí, a třeba i přiznat chybu, nebo že třeba něco neví. Dobrý učitel by také měl mít pevnou vůli. Nezapomínám ani na názory dětí, mám tu přes dvacet let starý seznam vlastností dobrého učitele, který dělali tehdy žáci mé třídy.

Co vám vaše profese dává nebo naopak bere?
Dává mi pocit sounáležitosti s mladou generací, i když se věkové nůžky čím dál více rozevírají. Dá se říci, že člověk ve škole mládne a možná je to podobné, jako s herci při představení. Když má člověk nějaký problém, přijde ve škole na jiné myšlenky a ve třídě najednou působí, jakoby nic nebylo. A co mi profese bere? Někdy mi škola vezme už dopoledne dávku trpělivosti, kterou mám vymezenou na celý den.

Je něco co vás na dnešním školském systému štve, co byste třeba změnil?
To je spousta věcí, některé jsou dílčí. Nejsem příznivcem státních maturit. Stejně se pak člověk občas dozví, že se to někde nějak obejde, že státní maturity nevyřešily to, že budou spravedlivé všude a vždycky. Navíc v češtině státní maturity od letošního roku znamenají krok zpět, protože děti v podstatě nemusejí číst knížky a je kladen důraz jen na rozbor úryvku. Naopak jsem příznivcem toho, že se budou dělat přijímací zkoušky na střední školy. No a pak bych chtěl dokázat, aby školní výuka začínala v devět hodin a vyučovací hodina měla čtyřicet minut. Protože ranní vstávání v pět ráno u dojíždějících je katastrofa.

Jaký je váš pedagogický sen, čeho byste chtěl ještě jako kantor dosáhnout?
Ty sny nejsou nijak zvláštní. Já to řeknu takhle. Připravil jsem zatím k maturitě přes čtyři sta studentů a jen dva neodmaturovali na první pokus. Takže bych v tom chtěl pokračovat, aby ti studenti byli i nadále úspěšní.
 

Petr Martínek se narodil 7. srpna 1962, vystudoval Pedagogickou fakultu UK Praha aprobace český jazyk, výtvarná výchova, absolvoval v roce 1985 učí na Obchodní akademii Vlašim. Je ženatý, má dva dospělé syny. Aktivně odpočívá při fyzické práci na rodinné chatě a píše básně. Je radním Vlašimi. Kromě nového vyznamenání od Ministerstva školství, je také prvním držitelem ocenění žáků o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos ze školního roku 1993/1994.

KAREL CHLUMEC