Ačkoliv mají v současnosti Votice vody dost, hodlají se připojit na dálkový vodovod s vodou ze Želivky. K otázce zajištění vody totiž přistupují i vlivem dřívějších zkušeností zcela pragmaticky: lepší o jeden zdroj více, než méně.

Dálkový vodovod by měl vzniknout souběžně s dálnicí D3, přičemž Středočeský kraj tuto strategickou stavbu preferuje. „Část vodovodu, která povede podél dálnice D3, je už projekčně připravena. A je také jasný seznam sídel, která by se na vodovod chtěla připojit. Mezi nimi jsou také naše Votice,“ potvrdil votický místostarosta Jiří Slavík s tím, že v současné se vytváří studie proveditelnosti přípojek vodovodu k jednotlivým obcím včetně Votic.

Zdroje z podzemí mají limity

Město možnost připojení na vodovod s želivskou vodou velmi vítá. Pro jeho obyvatele totiž bude znamenat i to, že by se v budoucnu neměli strachovat o to, zda jim z kohoutku voda vůbec poteče.

„Rozšiřování zdrojů pitné vody z podzemí, odkud je naše městečko nyní plně zásobováno, má své limity. Tím největším je klima. Pokud přijde skutečně extrémní sucho, je vysoce pravděpodobné, což mi potvrdili i hydrogeologové, že takové zdroje budou vysychat všechny,“ upozornil Jiří Slavík.

Od připojení na dálkový vodovod tak Votice neodrazují ani případné vysoké náklady, které by město mělo zaplatit. Na rozdíl od jiných měst a obcí, jejichž starostové se ptali, kolik je to bude stát, Votice podle Jiřího Slavíka tuhle otázku nikdy nepoložily. „Při jednáních jsem se ale ptal, kdy už budeme vodu ze Želivky mít. Pokud by totiž domácnosti zůstaly bez vody, byla by to katastrofa,“ zdůraznil místostarosta a dodal, že v době přípravy stavby vodovodu by zainteresované radnice měly poskytnout plnou součinnost.

Potíže se vyřešily až loni

Po výstavbě vodovodu, který by měl vést ze středu Čech až na jejich jih, kde by se měl napojit na jihočeskou vodovodní síť, Votičákům zbude jen nepříjemná vzpomínka na někdejší martyrium s pitnou vodou. Teprve v polovině roku 2022 se totiž místním po dlouhých pěti letech podařilo v kopcích na jih od města zlikvidovat starou ekologickou zátěž u nejvydatnějšího zdroje vody.

V 70. letech minulého století do jeho blízkosti někdo navezl desítky tun průmyslového odpadu. Podezření na jednu z firem ve městě se ale prokázat nepodařilo, ačkoliv se ze sudů a skleněných velkoobjemových demižonů do půdy a spodní vody dostal specifický jed - chlorované uhlovodíky a těžké kovy. Až dotačně podpořená asanace v hodnotě 15 milionů korun s odtěžením odpadu a kontaminované zeminy pomohla městu s obnovením nezávadnosti tohoto zdroje zdroje.