Tedy v době, kdy Česká republika měla do vstupu do Evropské unie ještě dlouhou cestu před sebou. To mu ale nebrání v tom, aby dokázal posoudit rozdíl mezi působením našich vojáků v mírových misích před vstupem České republiky do EU a nyní.

Myslíte si, že kdybychom byli v té době už v EU, že by se naše členství nějakým způsobem odrazilo v působení v mírových misích? Ovlivnilo by to nějak přítomnost našich vojáků?
Těžko se mi to porovnává, protože neznám současnou situaci. Takže těžko říct, zda by to bylo jiné a v čem. Ale vzhledem k tomu, že se EU zatím nikde vojensky neangažuje, tak by se to asi příliš nelišilo. Až bude mít takzvaná sjednocená Evropa svou vlastní armádu, tak to vliv bude samozřejmě mít. Ale v současné době, jestli to má nějaký vliv, tak maximálně na mise OBSE… U těchto mezinárodních si o tom moc jistý nejsem.

Říkáte, že by to mohlo být jiné v případě, že by měla Evropa sjednocenou armádu. V čem by to mohlo být tedy jiné?
To by bylo jiné od samého začátku. My jsme byli jinak vycvičení, rekrutovalo se to z jiného druhu lidí. A co si budeme povídat, teď už mají vojáci i jiné vzdělání. Minimálně je nedělí jazyková bariéra. Ale především se to musí srovnávat se stejnou situací. Nemohu porovnávat druhou světovou válku a současné vojenské konflikty. To je nesmysl, jak se někteří snaží porovnávat lidi, kteří bojovali ve světové válce a ty, co se angažují v mírových misích. To prostě nejde. To je úplně jiná situace. Jiní lidé. Jiná společnost.

Dokážete vyjmenovat všechny členy EU?
Člověk se spíš dívá, kdo tam není.

Tak jinak. Koho v EU vidíte rád, který stát tam je a podle vás by tam být neměl, a kdo naopak tam není a vy míníte, že by tam být měl?
Všeobecně se mi to zdá trochu uspěchané, jelikož ta úroveň členských států je diametrálně odlišná. Sever od jihu, západ od východu. Takže hospodářky to může být problém. Ovšem chápu, že je tam nějaký vyšší záměr. Dostat co nejdřív Evropu pod sebe. Vždyť heslo Spojených států evropských je hodně staré. O tom se diskutovalo už někdy v 19. století. Jenomže Evropa je něco jiného než Spojené státy americké. Tady je spoustu národů, národností, a také řada jiných problémů než v USA. Takže i v tom je to mnohem složitější. Zájmy jednotlivých zemí se od sebe velice liší. Jeden v tom hledá uplatnění svého zboží, jiný tam hledá pomoc a další, co já vím. Oni nemají jednotný cíl, ale ani úroveň, mentalitu. A s tím vším se musí počítat. Aby se tam potom někdo necítil jako páté kolo u vozu, na kterém ostatní pouze vydělávají.

Kdybyste měl možnost spolurozhodovat o tom, zda ČR vstoupí do EU či nikoliv, pro co byste zvedl ruku?
Já bych vycházel z naší velikosti. My nemáme ani dostatečně velký trh abychom mohli samostatně fungovat, nemáme postavení Švýcarska, které ho má dané už po celé generace. Neboli. My k někomu patřit musíme. Teď je jenom otázka ke komu. Druhá věc je, jakou v tom společenství máme plnit funkci. A já si osobně myslím, že bychom měli zůstat, vzhledem ke své historii spíš jako most, který spojuje východ se západem. To je konečně naše historická úloha.

Zvedl byste tedy ruku pro členství?
Zvedl. Ale všechno musí mít své určité podmínky. Jak pevný to bude svazek, jak moc nám zůstane možnost samorozhodování, a tak dále, a tak dále. Co si budeme povídat, Francie, Německo, a tyto velké státy, hospodářsky mnohem silnější než jsme my, mají trochu jiné zájmy, než jsou ty naše. Aby to potom jednou nedošlo do toho, že musíš. Nechceš, ale musíš. Takže musí brát ohledy na to, co chceme my. Protože zájmy Německa nemusí zákonitě odpovídat zájmů ČR. Já se obávám, že při těch úvodních rozhovorech při vstupu jsme si to neprosadili tak, jak jsme měli. Tam jsme se podhodnotili a teď nás to bude čím dál tím víc mrzet.

S EU jde ruku v ruce euro. Jste pro jeho zavedení i u nás?
Do budoucna určitě ano. Ale nejdřív se musí srovnat ta ekonomická úroveň západu, severu, východu a jihu. Aby to bylo alespoň přibližně srovnatelné. Jinak na tom budeme bití.

Co zásadního nám vstup do EU dal a co naopak vzal?
Mně se zdá, že rozhodování o čemkoliv je hrozně, ale opravdu hrozně byrokratické. A to si myslím není dobré. To je cesta do pekla. A co nám to dalo? To je spíš otázka pro ekonoma. Předpokládám, že v tomto směru nám to něco dalo. A jako vojáků, se nás vstup do EU myslím zatím nějak výrazně netýká. Na tom se míním, zatím pracuje. Především si myslím, že i když jsme v EU, jsou mezi jednotlivými členskými státy stále rozdíly. A bohužel ještě dlouho budou.

Myslíte si, že ty rozdíly časem zmizí? A kdy?
Říkají, že se musíme snažit. To určitě. Ale podle mého názoru to záleží na těch bohatších a silnějších. Dokud oni tu rovnost nepřipustí, tak to nebude. Oni musí být ti, kteří ty vrátka otevřou.

A kdy nás vezou jako rovnocenného partnera?
Až to pro ně bude výhodné. Myslím si, že někteří politici si začínají pomalu uvědomovat, že naše přednost je, že jsme ve středu Evropy, a že bychom mohli být užiteční právě, jak už jsem říkal coby most mezi západem a východem.

A poslední otázka. Máte typ, kdo by se měl stát europoslancem?
Já ty lidi neznám, takže je mohu hodnotit pouze podle toho, co si o nich přečtu v novinách nebo slyším v televizi. A tam je zatím představují v tom horším světle. Takže ti, co jsem si myslel, že by mohli být vhodní, mne zklamali. Já bych tedy dal plnou zodpovědnost stranám, které je nominují. Aby vybrali toho, kdo nás bude důstojně zastupovat a ne jen toho, kdo bude sedět v pohodlném křesle a pobírat za to nemalé peníze.