Zaznamenávat, vyhodnocovat a odesílat fotografii o překročení rychlosti vozidla v obci přímo odboru dopravy votické radnice zatím dokáže jen zařízení instalované na silnici I/3 v Miličíně ve směru od Benešova do Tábora.
Řidiče při vjezdu do obce upozorňuje na aktuální rychlost auta měřič s barevným displejem. Zároveň je auto i řidič zaznamenaný o pár metrů dál kamerou.
V centru obce je před křižovatkou další kamera s vyhodnocovacím počítačovým příslušenstvím, jež po nasnímání propočítá úsekovou rychlost, a pokud řidič překračuje padesátikilometrový limit, putuje jeho fotografie s naměřenými údaji přestupkáři do počítače. Ten dopravní přestupek dál zpracovává klasickým úředním postupem.
Ostatní měřiče rychlosti v obcích a městech regionu mají pouze preventivní charakter. Buď pouze zobrazují číslicemi rychlost, nebo si v paměti navíc uchovávají všechna data v obou směrech, která se posléze dají využít jako podklady pro represivní působení policie či pro dopravní nebo stavební opatření.
Uvedené měřiče motoristé vidí například v Olbramovicích, Vlašimi, Týnci nad Sázavou nebo u Konopiště. Na jejich pořízení se připravuje Poříčí nad Sázavou a konečně i Benešov. Radnicím byla na jejich pořízení přislíbená dotace. Radar u školy ve Voticích je doplněný semaforem, který spěchajícího řidiče zbrzdí červeným světlem.
Jediný mobilní vyhodnocovací radar má k dispozici v civilním autě skupina silničního dohledu benešovského dopravního inspektorátu PČR.
Benešovská městská policie si ruční radar v posledních letech zapůjčovala od výrobce. měřila s ním rychlost v nejfrekventovanějších městských ulicích. „Máme v plánu jeho opětovné použití v druhém pololetí letošního roku, pravděpodobně na začátku září,“ upřesnil velitel strážníků Vladislav Janák.


Měřičů i radarů přibývá, ale řidiči jezdí stále rychle

Praha/ Měřiče rychlosti používané na českých silnicích se liší. „Co se týká využívaného média, dělí se na měřiče laserové na bázi světelného paprsku a radarové, využívající zvukové vlny,“ říká Pavel Skládaný z Centra dopravního výzkumu.
Dodává, že měřiče rychlosti se mohou značně odlišovat i typem umístění – od ručních laserových pistolí přes stojanové měřiče až po radary montované na vozidlech. Nejlevnější radary mohou obce pořídit asi za 500 tisíc korun, ty nejdražší mohou ale stát i dva miliony.
„Přitom zásadně platí, že čím je radar menší a odolnější, tím je také dražší,“ říká Radim Chyba ze společnosti Czechradar, která měřiče rychlosti obcím dodává. O zakázky prý jeho firma nouzi nemá.
Počet obcí, které si radary pořizují, stále roste. „Obracejí se na nás nejen nové obce, ale často i města, která už radar mají, ale chtějí si pořídit další,“ potvrzuje Soňa Kohoutová z této společnosti.
Radar lze nejen zakoupit, ale také si ho od soukromé společnosti pronajmout. Pronájem má tu výhodu, že si na něj obec vždy vydělá.
Za pronájem radaru se totiž platí procentuální částka z vybraných pokut za vysokou rychlost.
„Platíme 35 procent z pokut, a radar se nám přesto bohatě vyplatil. Řidiči o něm vědí a jezdí bezpečněji,“ uvedl jeden ze starostů. Disciplinovanost řidičů po zapůjčení radaru potvrzuje i mnoho dalších obcí.
Přestože radarů na silnicích přibývá, řidiči rychlost překračují stále často. Jen za první čtvrtletí letošního roku eviduje ministerstvo dopravy přes 66 tisíc případů příliš rychlé jízdy v obci. To je čtyřicet procent ze všech porušení zákona na českých silnicích. ⋌ (ška)