V roce 1989 spoluzakládal OF v Neveklově a o dva roky později se stal členem nové strany ODS. V místní politice se angažoval až do svého onemocnění. Starostou města se stal v roce 2000 a od roku 2006 byl senátorem. Fotodokumentaci pohřbu Benešovský deník na přání rodiny Karla Šebka nepořizoval. V redakčním archivu je však celá řada snímků. Například i ten, kdy názorově pevný a stálý Karel Šebek odpovídal na dotazy čtenářů při on-line rozhovoru.

Tehdy, 15. února před sedmi roky mu položila čtenářka Věra následující dotaz: „Pane senátore, volíte Václava Klause kvůli stranické disciplíně, nebo ze svého vnitřního přesvědčení?" Karel Šebek tehdy odpověděl, takto: „Mohu vás ubezpečit, že v našem senátním klubu nemusel nikdo nikoho nutit. Já sám jsem měl kdysi několik kritických výhrad k Václavu Klasovi, jako k předsedovi ODS. V roli prezidenta je mu však za posledních pět let těžko vytknout nějakou velkou chybu. Pro mě je to sázka na jistotu.

Karel Šebek se nesmazatelně zapsal do historie svého města, Neveklova. Nejprve byl jeho místostarostou, později jeho starostou a v době, kdy vykonával šestiletý mandát senátora horní komory Parlamentu ČR znovu místostarostou.

Jak už zaznělo, byl to muž pevných zásad a své názory neměnil podle toho, kam právě politický vítr vál. Proto také zůstal věrný ODS, tedy straně, do níž vstoupil už v době jejího založení. V téže straně zůstal až do svého skonu, i když jeho spolustraníci při vnitrostranických pučích a třenicích měnili dresy.

Jaký Karel Šebek byl, dokládají také následující části článků vydaných v Benešovském deníku.

Vstávej, vstávej, Rusové nás obsazujou!

„Vstávej, vstávej, Rusové nás obsazujou!" lomcoval se mnou děda, který i o prázdninách vstával časně. Byl jedenadvacátý srpen roku 1968. V kuchyni hrálo rádio, ze kterého se co chvíli ozývalo: „Zde Československý rozhlas Praha… dnes v časných ranních hodinách překročila vojska Sovětského svazu, Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky a Polské lidové republiky naše hranice…" Dramatický hlasatelův hlas byl podbarvován hlukem výstřelů na Vinohradské třídě. První pocity byly bezmoc, vztek a bezradnost.

To je úvod textu, který vyšel v Deníku 21. srpna 2008, v den výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jehož autorem byl právě Karel Šebek, který v závěru textu uvedl: S odstupem čtyřiceti let, s vědomím toho, co následovalo, je možno na tyto chvíle nahlížet s větším přehledem, ale hlavně nikdy nezapomenout. Protože ten, kdo se nepoučí z vlastní historie, bude nucen ji prožívat znovu.

Karel Šebek nebyl jen politikem. Jak uvedla jeho dlouholetá známá Vlasta Chromá: „Byl to opravdu hodný člověk."
O jeho náhledu na tento svět svědčí i další písemné svědectví, které má Benešovský deník v archivu. Například článek z 13. března 2008 rozebírá, jak jsou odměňování členové dozorčí rady v benešovské nemocnici Rudolfa a Stefanie. Jejím členem byl tehdy i senátor Karel Šebek.

„Za rok dělá odměna kolem osmdesáti tisíc korun," netajil finanční profit z členství v dozorčí radě senátor. Na rozdíl od tehdejšího starosty Benešova Petra Kouby, jemuž Deník položil stejnou otázku.

Šebek byl nejen přímý a otevřený, ale navíc veškerý zmiňovaný příjem posílal na konto pomoci onkologicky nemocným.
Velkým koníčkem Karla Šebka bylo fotografování. V době, kdy společně s městem Benešovem organizoval Benešovský deník soutěž Press Foto Benešov, získal v roce 2008 Karel Šebek druhé místo za sérií snímků s názvem Požár v Oušticích.