„Ve votickém klášteře sv. Františka z Assisi končí rozsáhlá rekonstrukce a díky tomu konečně dojde k obnově regionálního muzea. Po něm volal Vlastivědný klub Votice od šedesátých let, kdy bylo úředním rozhodnutím muzeum zrušeno,“ připomněl starosta Votic Jiří Slavík.

V současné době spěje v západním křídle kláštera k cíli příprava otevření muzea. Jedna jeho část, umístěná v prvním patře, se bude věnovat celistvě regionu Voticka. Druhá, v přízemí, ukáže historii z poloviny minulého století. Právě tam návštěvníci kláštera už brzy najdou velice specifické muzeum věnované kolektivizaci zemědělství. Ta, respektive její odmítání, přivedlo v padesátých letech minulého století řadu lidí za mříže a některé dokonce na šibenici.

Komunisté totiž naháněli drobné rolníky, podle sovětského vzoru, do kolchozů. Kdo odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva, byl označen za kulaka, sabotéra a zrádce. A tak s ním bylo také zacházeno. Že bylo vše vykonstruované, je zřejmé ze svědectví dosud žijících pamětníků. A nemusí být jen z Voticka. Osudy drobných zemědělců byly podobné v celém tehdejším Československu.

„Naší rodinu vyhnali za války z gruntu v Peceradech nacisté a to kvůli zřízení cvičiště SS. Po válce jsme se vrátili, ale hospodářství bylo rozkradené. Naše věci ukradl tehdejší komunistický tajemník a za války kolaborant s nacisty. Museli jsme začít od nuly. Na zařízení hospodářství jsme si vzali půjčky,“ připomněl Václav Potůček narozený v roce 1936.

„Od konce války jsme měli, stejně jako další drobní zemědělci, podíl v družstvu založeném v traktorce. Díky tomu jsme mohli místo koňmi orat traktory.

Jenže tuhle výhodu a také další možnosti, nám komunisté v padesátých letech odepřeli. Ekonomicky nás vydírali a nutili ke vstupu do JZD. Maminka pak brala za celodenní dřinu sedmnáct korun,“ popsal jednu z praktik bolševiků Václav Potůček z Benešova.

Votické muzeum kolektivizace je tedy prakticky připravené. Na podzim by expozici měli vidět první návštěvníci. Jedna z místností bude navozovat atmosféru 50. let. Připomene, v jakém prostředí byli rolníci vyslýcháni. Prostor je totiž autentický. Komunisté vyhnali mnichy a z jejich cel vytvořili cely v jiném slova smyslu. Zařídili tam i místnosti, kde vyslýchali sedláky. Také na Voticku v té době umírali lidé kvůli vykonstruovaným procesům. Dokládá to například pomník ve Zvěstově.

„Kolektivizace patří do období, které je potřeba připomínat. Jsem rád, že se toho někdo chopil. Je to vlastně taková první vlaštovka. Držím Votickým palce a přeji, aby se jejich expozice povedla,“ uvedl ředitel Státního okresního archivu Benešov Michal Sejk s tím, že věří, že to tak bude, protože si Votičtí na pomoc přibrali Martina Tichého z Ústavu pro studium totalitních režimů. „Je pro dané období opravdu velkým odborníkem a Votičtí s jeho výběrem udělali dobře,“ pochválil ředitel SokA Benešov.

Kromě muzea kolektivizace se pro obyvatele celého mikroregionu Voticka otevře v přízemí kláštera také komunitní centrum pro sociální služby. Klášter je nyní propojený i s církevní částí přiléhající ke kostelu. Kdy bude přístupná expozice v prvním patře, zaměřená na Votice, nedokáže nyní starosta Votic předpovědět.

„Příští rok bychom chtěli, aby i církevní část kláštera byla využita k umístění nějaké expozice,“ řekl Slavík s tím, že klášter sv. Františka z Assisi bude znovu jedním celkem, jako tomu bylo dříve. „V přízemí, kde je také křížová chodba s galerií, kde jsou umístěny původní obrazy, které se postupně restaurují,“ doplnil starosta.

Klášter sv. Františka z Assisi odkoupilo město Votice františkánů v roce 2012. Rekonstrukce už stála zhruba 50 milionů korun. Opravu východního a jižního křídla financovalo město s pomocí dotace ROP ve výši přes 28 milionů korun. Nyní město čerpá nižší částky z dalších pěti dotací, což je komplikovanější a administrativně náročnější.