Živnostník, nyní už jen někdejší výrobce spojovacího materiálu, se výrazně a pozitivně, zapsal do historie zámku, ale vlastně i celých Lešan.

„Zaplaťpánbůh, že ho tady máme," hodnotí Truhlářovu působnost v obci starosta Lešan, František Vrkoslav.

Ladislav Truhlář se k vlastnictví zámku dostal úplnou náhodou. V roce 1996 chátrající nemovitost patřila obci a ta na její záchranu neměla peníze. Tehdejší starosta Miroslav Zvěřina ji proto nabídl k prodeji.

„Tahle nabídka mě nadchla. Jsem vlastně takový stavitel. Od svých patnácti let pořád něco stavím," přiznal osmašedesátiletý Truhlář. „Koupil jsem si vlastně práci na důchod," směje se.

Zámek koupil od obce na půjčku a dodnes ji splácí. Zadat firmě práci a pak jí na stůl vysázet miliony, není žádné umění. Touhle cestou Ladislav Truhlář nemohl jít a ani jí jít nechtěl. Veškeré práce si na opravě objektu organizoval a většinou také dělal sám.

„Sem tam jsem nějakou pomoc jednoho či dvou lidí měl," nezapírá. „Právě takhle ale dávám zámek dohromady už zhruba patnáct let," řekl.

Že si Ladislav Truhlář nevymýšlí, může potvrdit i autor článku, který při jedné z cest do Lešan na vlastní oči viděl, jak bobrovky Truhlářovi pomocníci snímají ze střechy zámku, čistí ocelovým kartáčem, natírají speciální barvou na tašky a vracejí zpět na střechu.

„Tak to opravdu bylo. Na střeše je sedmdesát tisíc tašek a každou jsem měl dvanáctkrát v ruce. Tyhle bobrovky jsou sto třicet let staré. Je to kvalitní ruční práce," popisuje muž každý detail rekonstrukce.

K zachování tašek Truhláře nevedla jen snaha o autenticitu, byť považuje starou krytinu za kvalitnější, než tu současnou, ale především ekonomická úvaha.

„Za nové tašky bych zaplatil přes dva miliony korun. Oprava těch starých mě přišla jen za zhruba desetinu této ceny. Pravda, střechu jsem opravoval tři roky," usmál se vitální zámecký pán.

Samostatnou kapitolu vyprávění o záchraně lešanského zámku si zaslouží jeho věž. Na jejím vrcholu během druhé světové války Němci vybudovali takřka nezničitelnou železobetonovou vanu vodojemu. Její jedenáct metrů vysokou a sto tun těžkou konstrukci, která drtila samotnou zámeckou věž, rozebíral Truhlář po kouskách šest let.

Spotřeboval při tom nepočítaně diamantových kotoučů do mnoha úhlových brusek.

Celá rekonstrukce byla pod neustálým dohledem památkářů. Ti se „vyznamenali" v době, kdy Ladislav Truhlář nechal vyhotovit nové zakončení věže. Věžní cibuli mu dokonce nařizovali kvůli několikacentimetrové disproporci k věži, sejmout. Fasáda a konečné začištění pak ochránce památkových zákonů přesvědčily, že Ladislav Truhlář není žádným diletantem ničícím historický odkaz předků.

„Je to rozumný chlap, který má cit pro historii a památky. Proto je nyní zámek tak krásný," chválí ho starosta Lešan.

V zámku jsou nyní zrestaurované také fresky z roku 1752, jejichž autorem je Jan Václav Spitzer. Jejich obnova trvala specialistům přes dva roky. Freskový sál slouží nyní svatebním obřadům, koncertům nebo vítání občánků.