„Na jeho okraj tehdy prý najel kolo – pásový obrněný transportér Hackel a převrátil se," líčí událost konce války týnecký patriot Antonín Krch s tím, že jeho vyproštění, ve strachu před Rusy, netrvalo Němcům dlouho.

Vyprávění o banální dopravní nehodě, se pak ústně předávalo dál. Až přišel rok 1990.

„U týnecké benzinové pumpy tehdy nastoupil nový pracovník. Říkejme mu pumpař František," vypráví dál Antonín Krch z Týnce a připomíná, že pumpař František byl velmi podnikavý.

Řidičům hned od začátku své služby v Týnci vařil kávu, ale především tím navazoval kontakt s místními a bořil ledy bránící bližšímu vztahu s nimi.

Pumpaře zajímaly militárie, proto téměř každého žádal o nějakou válečnou historku. Tak se mu na pumpě vršily německé celty, kanystry a věci, které měli lidé ještě z války, a protože k nim neměli vztah, rádi se jich zbavili.

„Pumpař František ale jen nečekal na nové příběhy. Ve volném čase běhal po okolí města s primitivním detektorem kovů – minohledačkou a hledal poklady," vypráví Krch.

Podnikavý František se z míst, o nichž se doslechl z vyprávění motoristů vracel domů nanejvýš s medailemi a knoflíky. Jednou prý na pumpu přijela starší dáma z Podělus. I ji podrobil pumpař František „křížovému výslechu". A dáma vyprávěla o nehodě německého transportéru na konci války.

„Pumpař František nelenil a po pracovní době s minohledačkou začal popisované místo prozkoumávat. Pár metrů od můstku, v humusu a bahně pak údajně objevil motocyklové podsedlové kožené pouzdro," vypráví Krch.

Několika přátelům se večer pumpař prý dokonce svěřil a ukázal i obsah nalezeného zavazadla, v němž mělo být tři a půl kilogramu zlata v mincích a špercích.

Pokud se majitel pokladu dostal až do amerického zajetí, byl nejspíš šťastný, že ho nezajali Rusové, ale musel být i dost smutný, že bude dál chudý.

Není ale vyloučeno, že se pouzdro dostalo na místo pozdějšího nálezu úmyslně a jeho majitel jen využil zmatku pro nehodě, aby poklad ukryl před krajany a také pozdějšími vězniteli s tím, že pro něj vrátí…

A jak to bylo dál s pumpařem Františkem?

„Po této příhodě zmizel," tvrdí Antonín Krch a připomněl, že devadesátá léta minulého století byla hodně divoká a tak mohl mít František pro podnikání dobrý základ. Kdo ví?