„Dalo by se říct, že šlo o takové setkání a oslavy napříč generacemi. Zatímco při vítání občánků jsme jako nejmladší občance popřáli malé Markétce Zelenkové, která se narodila v květnu letošního roku, Srazu rodáků se zúčastnila ve svých 93 letech, jako nejstarší rodačka Marie Miklová," uvedla na začátek rozhovoru jedna z organizátorek obou akcí Vladimíra Tichá.

Čí to byl nápad uspořádat v Tichonicích Sraz rodáků?
Musím se přiznat, že strůjcem prvotní myšlenky jsem byla já. Ale poté se to tak nějak propojilo s 650. výročím od první zmínky o obci Tichonice, takže jsme to stáhli i k tomuto jubileu. Nicméně kdyby výročí nebylo, Rodáci by byly tak či tak.

Co vás k tomu vedlo?
Motivem bylo tak trochu okolní Setkání rodáků a potom, před dvěma lety konané svěcení zvonu tichonické kapličky. Tam se nás sešlo opravdu hodně, a když jsem viděla ty babičky, protože starých mužů už v Tichonicích příliš není, uvědomila jsem si, že je to příležitost, kdy se vidí třeba naposledy. Také tři z nich se už setkání rodáků bohužel nedočkaly.

Kolik lidí se na srazu sešlo?
Odhadovali jsme zhruba mezi 150 až dvěma sty.

Takže se sešli nejen lidé, kteří v Tichonicích celý život žijí, ale i ti, co z obce odešli. Odkud byl nejvzdálenější rodák?
Jestli si dobře pamatuji, tak to byl pán, jeho jméno si bohužel už nepamatuji z Frenštátu pod Radhoštěm.

A nejstarší?
Jak už jsem říkala v úvodu, třiadevadesátiletá Marie Miklová.

Druhou akcí bylo Vítání občánků. Kolik jste jich přivítali?
Celkem jich máme v obci pětadvacet. Ale osm nemá trvalý pobyt, takže nakonec jsme v rámci akce přivítali sedmnáct nových, trvale žijících holčiček a kluků, z čehož nejmladší byla, jak jsem již také už zmiňovala Markétka Zelenková, která je narozena v květnu.

Obě akce se setkaly s velkým ohlasem. Navážete tedy na Vítání občánků i v příštím roce? Nepředpokládám, že byste Sraz rodáků pořádali stejně často.
To máte pravdu. To by nás asi zabilo. Ale z Vítání občánků bychom chtěli udělat tradici.
Když někomu řeknu, že jsme vítali sedmnáct nových dětí, každý se nad tak vysokým číslem zarazí. Ale vzhledem k tomu, že se jednalo možná o historicky první akci takovéhoto charakteru, měli jsme rozptyl od té Markétky až po pětiletého chlapečka. On byl první jakoby z té nové generace. Takže jsme většinou přivítali dva sourozence. Jako je případ třeba mého bratra, kdy jsme současně přivítali tříletou Anetku, která byla čtenáři Benešovského deníku zvolena Nejsympatičtějším miminkem ledna 2012 a jejího brášku Tomáška, který je shodou okolností Nej miminkem loňského listopadu.

Co měla obec pro nové občánky připraveného?
Pamětní list, pamětní plaketu a knížku s věnováním od obce.

Ještě se vrátíme ke Srazu rodáků. Popište mi jeho průběh.
V jednu hodinu odpoledne se na uvítanou rozezněl zvon na místní kapličce, který vystřídal krátký projev organizátorů akce. Poté byli všichni účastníci vyzváni, aby se v případě zájmu prošli po obci a postupně se pak přemístili k obecnímu úřadu, kde na ně ve venkovních stanech čekalo posezení s občerstvením a hudbou. Uvnitř si pak mohli prohlédnout panely s dobovými fotografiemi, plus fotografickou prezentaci a další fotky donesené pamětníky a obyvateli Tichonic.

Bylo těžké sehnat všechny rodáky?
Velkou zásluhu na tom má bývalý starosta Josef Novotný, který je kronikářem Tichonic, a bez kterého bych to asi dohromady nikdy nedala. Bral barák po baráku, kdy sepisoval jména jejich současných i bývalých obyvatel. Ptali jsme se, bylo to i na webových stránkách obce. Troufám si říct, že díky tomu se nám podařilo sehnat 99 procent všech rodáků.

Jak byste shrnula Setkání rodáků?
Dovolila bych si citovat několik postřehů jednoho z účastníků, který v rámci svého poděkování vystihl prvotní myšlenku strůjců akce, kterou se, doufejme, podařilo proměnit v realitu, za což tímto děkuji nejen všem organizátorům, obecnímu úřadu, bez jehož podpory by se obě akce mohu říci asi neuskutečnily, ale také všem, kteří se akce zúčastnili.
„Zdravili jsme se, podávali si ruce a usmívali se na sebe. V mnoha případech jsme se museli jeden druhému představit. Nic to však neubralo na vřelé a upřímné atmosféře. Nejvíce mě zaujala starší rodačka, které je více než 90 let. „Ty bys mi chtěl vykat? Vždyť je to do nebe volající. Vždyť jsme rodáci z Tichonic!" Tuto větu jsem pak slyšel ještě mnohokrát i od jiných přítomných."