Tuto hru jistě není třeba představovat. Určitě patří mezi základní výbavu každé domácnosti, obzvlášť tam, kde jsou děti. Je to hra, která je i přes svoji jednoduchost plná nečekaných momentů a dramatických situací. Její historie je zajímavá a účastníci turnaje měli možnost se s ní seznámit.

Ke hře se registrovalo 24 hráčů, kteří byli následně rozlosováni ke stolům. Protože se nerozlišovaly věkové kategorie, zasedli spolu ke hře děti, rodiče, prarodiče - rodinní příslušníci, sousedé i přespolní. Základní kola se hrála v kratších intervalech, a sice 3 x 20 minut. Hvizd píšťalky zahájil první kolo a nastal nelítostný boj. Po každém kole se hráči u stolu vyměnili a získali tím nové zdatné soupeře. Bylo úžasné pozorovat, jak byli všichni, malí i velcí, zaujati hrou. Bylo to napínavé, bouřlivé a u malých bojovníků někde došlo dokonce i na slzičky. Co dělat, když vás soupeři stále vyhazují a na kostce nepadá šestka. No prostě hrálo se jako o život.

Po základních kolech byla přestávka a čas na občerstvení. Maminky a babičky donesly výborné domácí buchty a koláče, uvařil se čaj a káva. Pořadatelé mezi tím vyhodnotili hru a vyhlásili 8 semifinalistů. Ti zahájili bitvu u dvou stolů a začalo jít do tuhého. Vždyť první dva z každé hry postupovali do finále.

A přišlo finále. Všichni aktéři hru intenzivně prožívali. Pokud sami nehráli, fandili a drželi pěsti svým favoritům. Hráči se snažili co nejdříve dostat do domečků své figurky. Zapískala píšťalka a bylo dobojováno.

Vítězem prvního ročníku se stal Matěj S., na druhém místě se těsně umístil Pepík Č. a třetí místo obsadila Dana S. Všichni tři dostali medaile, diplomy a pěkné ceny. Vítěz navíc obdržel hlavní cenu - krásný dort ve stylu „Člověče, nezlob se“.

Na čtvrtém „bramborovém“ místě skončila Eliška U. Její výhrou byla taška brambor a brambůrky. Vyhlášena byla také nejstarší účastnice turnaje babička Majka P. a nejmladší hráčka Adélka K.. Všechny ostatní děti dostaly diplomy a sladkosti.

Největší odměnou určitě nebylo jen umístění na předních příčkách a ceny, ale hlavně radost z příjemně stráveného odpoledne.

A co říct na závěr? „Vy všichni, kdo jste neměli štěstí … no vždyť to znáte, potká vás zase jindy a jinde. Na shledanou za rok, ve druhém ročníku,“ povzbudivě ukončila Helena Zděnková, spoluorganizátorka akce.

Helena Zděnková