„Ke kulatému výročí naší tradice zvonění připravujeme lampionový průvod. Ten vyrazí v 19 hodin z Nové Vsi od kapličky a dojde na Masarykovo náměstí v Pyšelích, k pomníku padlých a ke kostelu," připomněl Jan Kostrhoun, jeden z členů organizačního týmu SDH Pyšely.

Cestou ke kostelu si účastníci průvodu u hasičské zbrojnice prohlédnout výstavku s dokumenty a předměty vztahujícími se ke Zvonu míru. Právě ten, umístěný v italském Roveretu, odlitý z roztavených zbraní vojáků, kteří tam bojovali a umírali, byl první, který připomínal svým hlasem hrůzy do té doby nejstrašnější války. A právě z Rovereta se začala šířit myšlenka zvonění, kterou pak převzaly i některé obce v Česku.

„Ve zbrojnici také promítneme dokument o roveretském Zvonu míru," uvedl Kostrhoun s tím, že zájemci se po zvonění mohou vypravit i do věže pyšelského kostela Povýšení sv. Kříže.

Účastníci oslav si oba hudební nástroje budou moci na vlastní oči prohlédnout bezprostředně po odeznění zvonění. Ten starší nechali Pyšelští odlít už v roce 1461, druhý pak v roce 1925.

„Tento zvon zakoupili přeživší vojáci na památku svých druhů, kteří v první světové válce zahynuli," připomněl Jan Kostrhoun, jeden z pyšelských dobrovolných hasičů, kteří zvonění už deset let organizují.

Pyšelští dobrovolní hasiči tradici založili před deseti lety a podpořili tím takzvanou Říčanskou výzvu. V ní starosta Říčan u Prahy v roce 2001 vyzval kolegy starosty v celém Česku, aby se jejich obce a města připojily zvoněním k uctívání památky válečných veteránů a padlých v minulých válkách.

„Myšlenka Říčanských nás oslovila a my se k ní připojili vlastně ze dvou důvodů. Jednak jsme si chtěli připomenout lidi, kteří při první světové válce zahynuli a jejich jména jsou vytesána na pyšelském pomníku. Chtěli jsme ale také slyšet naše zvony zvonit. Oznamují sice celou hodinu, ale jinak už nezvoní," vysvětlil Jan Kostrhoun ze Sboru dobrovolných hasičů Pyšely.

Ke zvonění 28. října se na Benešovsku připojila řada obcí a měst. Někde se tradice udržela jen pár let, jinde zvonili a zvoní do dnes. Patří k nim například Městečko u Nespek, Nespeky, Mrač, Žíňany, Žíňánky, Poříčí nad Sázavou a také Vranov.


Jak vznikal Zvon padlých
Během 1. světové války se v Itálii českoslovenští příslušníci průzkumných rot (1600 – 1800 mužů) významně podíleli na osvobození Trenta, Pergine a Rovereta. V rozkazu ze dne 3. listopadu 1918 je generalisimus Diaz oceňuje slovy: „Čestné citace zasluhuje 1. skupina lehké jízdy Padova IV. armády, 4. skupina alpinů, 29. útočný oddíl XXIX. armády, kteří první vstoupili do Rovereta, a 39. průzkumný pluk československý, který bojuje po boku našich armád". Proto si gen. Diaz přál, aby tito Čechoslováci byli zastoupeni při podepisování rakousko-uherské kapitulace na hradě v Roveretu.

Právě tehdy farář Don Antonio Rossaro navrhl, aby ze zbraní, které zůstaly na polích, loukách a v lesích, byl ulit zvon, který by svým hlasem připomínal památku obětí boje za svobodu: La Campana dei Cauduti – Zvon padlých. Na výzvu italské vlády darovaly kov všechny země, které se zúčastnily první světové války, a to i ČSR, která z plzeňské zbrojovky darovala část kanónu.

Před 80 lety, 24. května 1925, byl zvon umístěn na roveretském hradě, kde bylo vybudováno i válečné muzeum. Se vzpomínkou na matky, které v bojích ztratily své syny, byl zvon pokřtěn Maria dolens (Matka trpící). Slavnosti se zúčastnil král Viktor Emanuel III., diplomaté ze zemí, které na nový zvon přispěly. Československá vláda pověřila zastupováním republiky našeho milánského konzula Jana Lašku, italského legionáře, který byl za války v hodnosti poručíka pobočníkem slavného velitele gen. Grazianiho, velkého přítele našich vojáků.

Původní zvon byl po letech pro poškození demontován, roztaven a znovu ulit, do Rovereta byl vrácen 26. května 1940. Po dvaceti letech se ve zvonu objevila trhlina, už neopravitelná. Zvon byl znovu snesen, roztaven a 1. října 1964 znovu ulit. Před 40 lety se vracel zpět a v triumfálním průvodu jej po cestě Itálií všude zdravili. Nevracel se však na hrad, ale na nové, velmi citlivě vybrané místo, na pahorek Colle di Miravalle, vysoko nad řekou Adicí a nad památníkem Assário Castel Dante, na místo někdejšího zámku, kde pobýval Dante a psal zde svou Božskou komedii. 
                                                                                                    Zdroj: www.anlet.cz

Stopy Zvonu míru u nás
První Zvon míru byl odlit ve slévárně Colbacchini v Trentu a vysvěcen 24. května 1925. Vážil 110 q a průměr věnce byl 2,55 metru. Osazen byl na dřevěné konstrukci na věži hradu v Roveretu a ozdoben po obvodu reliéfem symbolizujícím válku a mír. Jeho název je „La Campana dei Caduti", u nás se používal název „Zvon padlých".

V dobovém tisku /Pestrý týden, 1928/ jsem narazil na velice zajímavou informaci o nápisu, který byl do tohoto zvonu vyryt. Jednalo se o heslo prezidenta ČSR Tomáše Gariqua Masaryka: „Hlásej slávu našich vojínů padlých na italské půdě a vděčnost Italii za její generosní (šlechetnou pozn. red) pomoc ve válce."

Díky dobovému tisku, se nám původní vzhled tohoto textu dochoval, až do dnešních dnů. Mezi zde vyrytými hesly byl také známý výrok papeže Pia XII : „Mírem není nic ztraceno, válkou může být ztraceno všechno". Tento první zvon praskl v listopadu 1937 a bylo nutné zhotovit zvon druhý.

V souvislosti s inaugurací čs.legionářského hřbitova v Roveretu v roce 1938 a před odlitím druhého zvonu požádal Spolek pro udržování „Zvonu padlých ve válce" v Roveretu naše MNO o opatření nového hesla prezidenta republiky a hesel generálů (arm. gen. Syrový a arm. gen. Krejčí), kteří veleli čs.legiím v době války. Mimo hesla měly být do zvonu vyryty i noty a text naší písně „Kdož jste Boží bojovníci" první sloka nebo několik taktů. Text hesla prezidenta Edvarda Beneše zněl: „Připomínej na věčné časy Itálii i Československu společné ideály, společné zájmy a společně prolitou krev za blaho obou národů."

Bohužel, kvůli politické situaci v Itálii a celé Evropě se toto již neuskutečnilo. Druhý zvon byl odlit v říjnu 1938. Požehnáno mu bylo v roce 1940 a prvně se rozezněl až 20. května 1945.

Pramen: Vojenský ústřední archiv Praha; kniha La Campana die Caduti a archiv autora             Jan Kostrhoun, SDH Pyšely