Sourozenci Ivana a Jan Nunhardtovi ze Sportovního klubu Racek Benešov. Ten pod Českým hnutím speciálních olympiád funguje už téměř dvacet let a Ivana a Honza jsou jeho členy dlouhých dvanáct let.

„Náš sportovní klub funguje od roku 1996 a v současné době čítá třináct sportovců," uvedla ředitelka Dětského domova Racek Hana Urbanová s tím, že oba svěřenci trenérky Jany Čumplové, která je bude za velikou louži doprovázet, se nominovali na závěr 11. letní speciální olympiády v Brně, která se konala loni na začátku července.

Zatímco pro Honzu to bude naprostá premiéra, Ivanka už zkušenosti s olympiádou má. Před dvěma lety se společně s Janou Turkovou a Karlem Kováčem zúčastnila Světové zimní speciální olympiády v Jižní Koreji, kde získala druhé místo v super G, stejně tak jako v obřím slalomu a první místo ve slalomu.
Na speciální olympijské hry, které bude slavnostně zahajovat americký prezident Barack Obama odlétá trojice Benešováků 21. července. Plni dojmů a jistě ověnčeni i mnoha medailemi se pak vrací 4. srpna.

Než se začneme bavit o samotných olympijských hrách, trochu se čtenářům Benešovského deníku představte.
Ivana: Je mi osmnáct let a navštěvuji Základní školu a Praktickou školu v benešovské Konopišťské ulici.
Jan: Já jsem starší než Ivana, mně je devatenáct let a právě jsem složil zkoušky na Středním odborném učilišti v Tehově, obor opravářské práce. Po prázdninách pak nastupuji na Střední odborné učiliště Jana Nohy v Benešově na obor zednické práce.

Co pro vás reprezentace České republiky znamená?
Jan: Mám z toho radost, ale zároveň jsem i trochu nervózní, abych nezklamal.
Ivana: Tím, že jsem byla už v té Jižní Korei, tak vím, co to obnáší. Ale určitě jsem stejně jako brácha i trochu nervózní.

A co cesta letadlem. Z té strach nemáte?
Jan: Určitě. Abychom nespadli, až budeme přelétat Atlantský oceán. Přeci jen, je to poměrně dlouhá cesta a stát se může cokoliv.
Jana Čumplová: Letecká doprava je nejbezpečnější. Toho bych se Honzo nebála.
Ivana: Já se nebojím.

Ještě jsme nemluvili o tom, v jakých sportech budete v Los Angeles Českou republiku reprezentovat.
Ivana: Hod oštěpem a běh na sto metrů.
Jan: Vrh koulí a skok do dálky.

Jaké jsou vaše výsledky v jednotlivých disciplinách?
Ivana: Oštěpem, který má zhruba 600 gramů hodím něco přes šestnáct metrů, a stovku, v tretrách uběhnu kolem dvaceti vteřin.
Jan: Koulí, která váží čtyři kilogramy, hodím osm metrů, a skočím tak plus, mínus čtyři metry.

Do odletu vám zbývá necelý měsíc. Co příprava?
Jana Čumplová: Každý den trénují zhruba hodinu. Buď tady, nebo když je špatné počasí, jezdíme do Sedlec-Prčice, kde mají velkou tělocvičnu, venkovní sportoviště a i okolí je dobré na běhání, jízdu na kole, a tak.
Hana Urbanová: A od 4. do 10. července tam pojedeme na intenzivnější trénink.

Chce se vám každý den trénovat?
Ivana: Ze začátku se mi moc nechtělo, ale teď už ano.
Jan: Po zimě byl člověk líný, ale teď, navíc, když se blíží olympiáda, tak to jdu bez většího remcání.
Jana Čumplová: Ta pravidelnost je hodně vidět na výsledcích. Hodně se oba zlepšili.

Povezete si do L.A. nějaký talisman?
Ivana: Plyšového psa.
Jan: Já bych si sebou vzal nejraději svou slečnu Aničku. Ale to asi neprojde. Tak si vezmu alespoň její fotografii.

Honzo, vy už máte slečnu. Co na to říkala, že pojedete do Los Angeles?
Jan: Byla na mě pyšná.

Část prázdnin strávíte na olympiádě. Jak prožijete jejich zbytek?
Jan: Já jak před, tak i po olympiádě budu na brigádě.
Ivana: Pojedu na tábor do Starého Města pod Sněžníkem.

Máte nějaký svůj sportovní vzor?
Ivana: Určitě bych se chtěla na olympiádě umístit stejně jako Barbora Špotáková. Tedy přivést domů z hodu oštěpem zlato. A stovku? Teď si rychle žádnou naší sprinterku nevybavím, ale i tady bych chtěla zabodovat.
Jan: Roman Šebrle. Je to sice desetibojař, ale také vrhá koulí a skáče do dálky.

Kromě vašich olympijských sportů, co ještě děláte?
Ivana: Já jezdím na lyžích, na běžkách, plavu, jezdím na kole.
Jan: Hodně jezdím na kole, na lyžích a na snowboardu, abych posílil nohy, a plavu. Co mě moc nebaví, i když jsem chlap, je fotbal.
Hana Urbanová: Teď tady začínáme hrát bocciu, což je obdoba petangue, už dlouho naše děti hrají stolní tenis, … Na kolektivní sporty, jako je fotbal nebo volejbal tady nemáme tolik dětí.
Jana Čumplová: A hokej, tak tam je problém s ledem. Když je veřejné bruslení, tak tam nás s hokejkami nepustí, a pronajmout si ledovou plochu nepřichází v úvahu. To bychom nezaplatili.