Nejen tyto dvě záležitosti hodlal prosadit arcivévoda František Ferdinand d´Este, následník trůnu rakouskouherského císařství.

„František Ferdinand si tohle místo zamiloval, proto tady chtěl zůstat při posledním odpočinku," uvedl Václav VII. Josef Potůček z Mezihoří, hejtman Zemské stavovské rodové unie, rodového kraje Benešov.

Připomněl současně, že arcivévoda hodlal mít kostelík s přilehlým hřbitovem pouze pro sebe. Proto se domlouval s rodinami, které na hřbitově měly své hroby, o jejich přestěhování o něco dál na jih.

„Ty drobné sedláky, kteří s přemístěním hrobů nesouhlasili, si snažil naklonit tím, že jim nechal ukovat místo jejich dřevěných křížů osmadvacet křížů železných," uvedl Václav Potůček.

František Ferdinand měl také v plánu kostel přestavět do novogotického slohu a pověřit tím známého architekta a restaurátora Josefa Mockera. Ten se už před tím podílel na přestavbě Konopiště.

„Všechny úprava přípravy dělal František potajmu, nikde se tím nechlubil. Z Dolního Bavorska a Horního Rakouska nechal přivézt náhrobní kameny svých předků a umístil je na Chvojně. A ty tady také zůstaly," doplnil Václav Potůček.

Než stačil své vize následník trůnu uskutečnit, třeskly 28. června 1914 na nábřeží řeky Miljacky v Sarajevu výstřely a kolo dějin se otočilo na opačnou stranu.

Právě před sto lety se na Chvojně konala bohoslužba a zúčastnil se jí i František Ferdinand se svou ženou Žofií. Po století se do stejných míst duch té doby vrátil. Přispěli k tomu členové Zemské stavovské rodové unie a v dobových kostýmech stylizovaný následnický pár. Jej na kopec vzdálený od Konopiště jen pár kilometrů dovezl kočár tažený koňmi.