Co této současnosti předcházelo? Dne 21. záři 1861 bylo v měšťanském domě na Velkém náměstí, dnes Kulturní a Informační středisko na Masarykově náměstí v Benešově, rušno. Narodil se totiž Juliáně a advokátovi Josefovi Scheinerovi syn, který dostal stejné jméno jako jeho otec, tedy rovněž Josef. Když mu bylo šest let, zemřel mu otec.

Jako malý kluk nijak nevynikal. Byl drobnější postavy a v druhém ročníku u piaristů se umístil na čtrnáctém místě z devatenácti žáků. Rok 1869 mu ale byl šťastně osudný. V tom roce od Bystřice připochodoval do Benešova sokolský výlet Sokola Pražského. Pohled na sokoly v stejnokroji vzbudil v mladém Josefovi neuhasitelnou touhu stát se členem spolku Sokol. Když potom sokolové vyzvali benešovské občany, aby začali cvičit a založila se sokolská jednota, přemluvil matku, aby mu koupila červené cvičky… a s nimi pak vynikal v kruhu ostatních cvičících.

Sokolské nadšení v Benešově ale bohužel brzy ustalo, až zcela zaniklo.

V roce 1872 se rodina odstěhovala do Prahy. Tady ho spolužáci brzy zavedli na galerii tělocvičny Sokola Pražského. Když spatřil cvičení družstev žactva pod vedením cvičitelů, opět v něm vzplála touha stát se členem v tomto – v té době – Ústavu Tyršova. Na počátku ale měl smůlu. Skrovné finance matčiny jí nedovolily za něj platit deset krejcarů měsíčně za vyučování. Jednoho dne se ale jeho matka vrátila z návštěvy u jeho strýce Karla, který měl za manželku sestru paní Terezie Fügnerové. (Pozn.: Terezie F. byla manželkou spoluzakladatele Sokola Jindřicha Fügnera).

Ta jí sdělila, že ta tělocvičná škola je vedena samotným doktorem Tyršem a dala jí pro něho doporučující dopis. Mladý Josef potom osobně předal toto psaní Tyršovi a po seznámení s ním a přiznáním, že už dva roky necvičil a že moc cvičit neumí, byl přidělen k družstvu strýce Augusta Scheinera (které právě skákalo přes kozu, což Josef viděl poprvé).

Byl zapsán jako řádný žák ústavu s prominutím školného a zůstal nepřetržitým příslušníkem jednoty celý svůj život. Pod dohledem Tyrše prošel Scheiner obdobím čekatele, pomahatele a konečně cvičitele. Po dosažení 18 let stal se dospělým členem a cvičil na prvním sletě v roce 1882 na Střeleckém ostrově v Praze. Nemohl tušit, že dva roky po této slavné sokolské události dojde k tragickému skonu Miroslava Tyrše…

Jeho přátelství s Tyršem ho dovedlo k studiu a lásce k antice. A aby se s ní blíže seznámil, ještě za života Tyršova podnikl dobrodružnou cestu do Řecka. Během této návštěvy byl ale ve spánku okraden o peníze a jenom stěží se dostal zpět do Athén. Poté co mu byla odmítnuta pomoc na rakouském konsulátu, podařilo se mu u německého zařídit prostředky od matky k návratu.

Pod dohledem Tyrše začal pracovat v roce 1881 v administraci časopisu „SOKOL“. Byla to příležitost zveřejnit své sokolské úvahy, své sokolské krédo, hlavní zásady své práce – výchova jedince podle Tyršových zásad jednotnosti a harmonie výchovy tělesné a duševní. Tyto své ideové myšlenky uveřejňoval pravidelně v časopisu často jako úvodníky. Hned první z nich „O veřejném vystupování sokolstva“ představilo čtenářům Scheinerovy myšlenky ohledně úkolů Sokola v národě. Korektury těchto článků donášel Tyršovi do jeho letního bytu v Mukařově u Prahy, což znamenalo šestihodinovou „procházku“, jelikož neměl na jízdné! V roce 1887 se stal redaktorem časopisu SOKOL a v té roli vytrval až do roku 1919, tedy 32 let!

Spolupráce s Tyršem pokračovala až do tragické Tyršovy smrti v rakouském Oetzu v roce 1884. Byl to on, vyslán Sokolem Pražským spolu s přítelem Josefem Rixim, kdo nasedl na vlak a kdo vyhlásil odměnu 200 zlatých tomu, kdo odhalí záhadu Tyršovy nezvěstnosti. A kdo, po nálezu Tyršova těla

v dravé horské říčce Aache, tajně – se souhlasem lékaře – převezl ve schránce srdce Tyršovo do Prahy, když rakouské úřady nepovolily, údajně k vůli horkému počasí, převoz těla samotného.

Po smrti Miroslava Tyrše Scheiner rozpoznal nebezpečí, že národ by mohl zapomenout na Tyršův odkaz. Aby se tomu zabránilo a učení Tyršovo bylo zachováno a rozšířeno co nejvíc, vydal v roce 1894 jeho životopis spolu s jeho statěmi, články a projevy s názvem „Úvahy a řeči dra. M. Tyrše“. Svoje myšlenky na toto téma potom uplatnil na prvním valném sjezdu sokolském v záři 1895, kdy byla přijata jeho „svatováclavská rezoluce“ o „…snaze o mravní povznášení jednotlivců tak, aby výchova tělesná kráčela stejně se vzděláním mravním“. To byl počátek vzdělávacího úkolu Sokola ve výchově národa.

Josef Scheiner nebyl jenom schopný spisovatel, ale též výborný organizátor a neúnavný pracovník. Již v roce 1888 přišel s nápadem navázat styk s Francouzkou gymnastickou unií a bylo to jeho zásluhou, že pozdější Česká obec sokolská se stala členem Mezinárodní gymnastické federace. Byl to on, kdo dal podnět k uspořádání prvního cvičitelského kurzu v Sokole Pražském. Byl to on, kdo získal JUDr. Jindru Vaníčka pro funkci náčelníka Sokola Pražského. Byl to on, kdo – během svého redaktorství časopisu „SOKOL“ – začal vydávat publikaci „Knihovna cvičitelů sokolských“, která byla po dlouhou dobu jediným pramenem odborného vzdělání sokolských cvičitelů.

Byl to on, kdo spolu s Masarykem založil Husovu společnost a usiloval o postavení Husova pomníku v Praze. Byl to on, kdo dokončil Tyršovu myšlenku sjednotit české sokolské župy v jednu organizaci, a to v roce 1889 ustanovením České obce sokolské (ČOS). Byl to on, kdo sepsal stanovy a řády tohoto nového spolku. Byl to on, kdo v roce 1896 spojil Českou obec sokolskou s Moravskoslezskou obcí sokolskou a župou Dolnorakouskou ve Svaz českoslovanského sokolstva.

Byl to on, kdo byl zvolen jednatelem ČOS do roku 1898, potom místostarostou a konečně starostou v roce 1906 po odstupu starosty JUDr. Jana Podlipného. Úspěch jeho starostování se nejlépe vyjadřuje těmito údaji: během jeho starostování se Česká obec sokolská rozšířila z 650 jednot s 52 000 členy na 3 130 jednot s 660 000 členy. A spolu se 40 000 členy mládeže dosáhl celkový počet na 700 000 členů ČOS!

Organizační schopnosti starosty ČOS JUDr. Josefa Scheinera ale vynikají nejvíce v roce 1908, kdy – po těžkých a obtížných jednáních ve všech zemích slovanských – zřizuje Svaz slovanského sokolstva a je zvolen jeho starostou. S politikem Karlem Kramářem se podílel na pořádání slovanského sjezdu roku 1908 v Praze, 1909 v Petrohradě a 1910 v Sofii. Jeho úsilí o slovanskou vzájemnost vyvrcholilo VI. všesokolským sletem v Praze v roce 1912 na Letné, což byl první slet nově ustanoveného Svazu. Právě na tomto sletu odmítl návštěvu císařovu, nepřipustil, aby byla hrána rakouská hymna a aby byl na sletišti vztyčen cizí prapor.

Na počest jeho padesátých narozenin 25. 09. 1911 se uskutečnila v Benešově za účasti obecního zastupitelstva a městské rady se starostou F. Stárkem veřejná oslava, na které J. Scheinerovi bylo uděleno čestné měšťanství.

Spolupráce JUDr. Scheinera s T. G. Masarykem je také všeobecně známa. Návštěva, spíše poslední setkání obou těchto osobností se uskutečnilo na českém území před Masarykovým odchodem do emigrace v prosinci 1914 v Scheinerově advokátní pracovně. Probíral se osud země během a po válce, byl projednán podrobný program pro místní a zahraniční odboj.

Scheiner daroval Masarykovi první finanční příspěvek jednak z vlastních zdrojů, jednak s peněz ČOS se souhlasem výboru spolku. Scheiner během války úzce spolupracoval s dalšími členy Mafie. V květnu 1915 byl zatčen a uvězněn půl roku ve Vídni ve Věži smrti. Nic ale proti němu naštěstí nebylo prokázáno a tak byl propuštěn.

Nadchází 28. říjen 1918. Scheiner dostává zprávu od Vlastimila Tusara z Vídně, že se chystá místodržitel Českého království Max Julius Coudenhove na urychlenou cestu do Prahy, aby udržel celistvost monarchie. Scheiner se skupinou sokolů na něho čekal na nádraží, zadrželi ho a uvěznili v pražském bytě. Tím bylo znemožněno zorganizování vojenského odporu. Místo toho Scheiner vydává výzvu k sokolům, aby vyšli do ulic a udržovali pořádek – a to nejen v Praze.

Stává se velitelem branné moci nového státu a 8. 11. 1918 na Staroměstském náměstí přijímá první slavnostní přísahu československého vojska. V prosinci 1918 se vrací TGM do vlasti a jmenuje Josefa Scheinera prvním generálním inspektorem československé armády.

V červnu 1919 se Scheiner vrátil k práci pro Sokol, aby čelil názorům, že dosažením samostatnosti jsou jeho úkoly ukončeny. Byl si vědom, že nová doba a poměry vyžadují od Sokola spoustu nových úkolů. Tyto nové úkoly pak potvrdil VII. valný sjezd ČOS v roce 1924. Následující rok se mu podařilo založit na troskách ve válce rozpuštěného Svazu slovanského sokolstva Svaz nový.

V roce 1926 byl zvolen náměstkem starosty Mezinárodní gymnastické federace, ale tento úspěch byl mařen objevením prvních zdravotních potíží. Léčil se ve Vysokých Tatrách a v záři 1931 slavil své sedmdesáté narozeniny. Zapojil se opět do příprav IX. všesokolského sletu v Praze na Strahově.

Počátkem prosince mluvil v Obecním domě o sletě, řídil porady Svazu slovanské sokolstvo a novinářům promlouval o oslavách 100.Tyršových narozenin. Před Vánoci dostal zápal plic. Uzdravil se, ale 11. ledna 1932 náhle zemřel na zástavu srdce. V pátek, 15. ledna 1932, se konalo poslední rozloučení v sokolovně Sokola Pražského, kam v 15 hodin přijel i prezident Masaryk. Pohřbu Josefa Scheinera se zúčastnili zástupci československé vlády, ústředí Sokola, armády, celá řada českých a zahraničních osobnosti. Ulice lemovaly stovky Pražanů a stovky členů ze všech sokolských jednot.

JUDr. Josef Scheiner byl významný rodák Benešova. Člověk poctivý a nezištný. Neúnavný pracovník ve prospěch celku, muž vzácného charakteru, od kterého se podle dr. Tyrše „mnoho dalo očekávat“. Že se předpověď Tyršova splnila, o tom nelze pochybovat.

Čest jeho památce!

Pavel Vidlák