Přestože převážná část majitelů nebo provozovatelů restaurací či provozovatelů školních jídelen toto nařízení zpochybňuje a nevidí v něm žádný zásadní význam, tyto směrnice dodržuje.

„My máme před vchodem do restaurace na vývěsní tabuli jídelní lístek a na něm u každého jídla alergeny uvedeny," vysvětlil jeden z číšníků benešovské restaurace Na Bejkárně Milan Ouda, který si nepamatuje, že by některému ze strávníků jídlo v jejich restauraci způsobilo alergický záchvat.

Stejně tak si nevybavuje, že by v době, kdy ještě nebyla povinnost alergeny na jídelních lístcích uvádět, se o ně nějaký z návštěvníků zajímal.

„To se stalo maximálně tak jednou za půl roku, spíš jednou do roka, že by přišel někdo s tím, že je na něco alergický, a jestli jídlo, které si objednal, ten alergen náhodou neobsahuje,"poznamenal zkušený číšník.

Stejný názor mají i další dotazovaní provozovatelé stravovacích zařízení.

Ani ve votické restauraci U Modré kočky prý nepamatují návštěvníka, který by se před 13. prosincem loňského roku zajímal o obsah alergenů v jídlech, které jejich jídelní lístek nabízel.

„U jednotlivých jídel jsou čísla, a na baru je seznam, co které číslo znamená. Ale co vím od personálu, tak ho zatím nikdo nepožadoval," uvedla majitelka restaurace U Modré kočky Pavla Kučerová.

Ta připouští, že nařízení Evropské unie o tom, že ve všech jídelních lístcích musí být povinné označování alergenů možná nějaký smysl má. Na druhou stranu je ale přesvědčena o tom, že pokud je někdo na určitou potravinu alergický, vyvaruje se jí i bez takto upraveného jídelního lístku.

O nezbytnosti tohoto nařízení nejsou stoprocentně přesvědčeni ani ve školní jídelně Základní školy Bystřice. Také tam míní, že uvádění alergenů je zbytečné.

Přesto dodržují výnos EU a alergeny uvádí i na jídelních lístcích umístěných na webu školy.

„K nám chodí žáci, kteří jsou přihlášeni natrvalo, a o těch vím, že mezi nimi žádný alergik není. Takže se logicky o alergeny ani oni ani jejich rodiče nezajímají," poznamenala vedoucí školní jídelny Dagmar Janovcová.

Význam to podle jejích slov může mít v restauracích, kam chodí veřejnost. Mezi tou se může najít člověk, který je alergický třeba na lepek, kravské mléko nebo ořechy.

„Měli jsme tady holčičku, a ta byla alergická právě na ořechy. Ale u té jsme to věděli, takže jídlo, které by obsahovalo stopy ořechů, nedostávala," dodala Dagmar Janovcová.

A co na to říkají lidé, kteří jídla v restauracích nepřipravují, ale naopak je konzumují?

„Sama jsem alergik, přesto je podle mého názoru uvádění alergenů na jídelních lístcích naprosto zbytečné. Většinou vím, do jakých jídel se co dává, a když nevím, zeptám se obsluhy," uvedla Alena Nývltová z Benešova.

„Jestliže trpím alergií na potraviny, tak přeci vím, co smím, a co naopak nesmím jíst. A navíc. Určitě je spousta lidí, kteří ani netuší, že jsou na něco alergičtí. Takže mi nařízení Evropské unie přijde úplně k ničemu," netajil se svým názorem další příležitostný návštěvník restaurací Zdeněk Kovář ze Sázavy.