Úsměv je její zbraní proti drobným neúspěchům, smutku, špatné náladě, ale i jazykové bariéře. „Stává se mi to hodně v zahraničí – i když neumím jazyk dané země, stačí se pousmát a rázem se s každým ‚domluvím'. S úsměvem padají zábrany. Hodně mi v životě pomáhá, i když ho občas taky ztrácím," přiznává. Úsměv a dobrá nálada jí pomáhají také při navazování kontaktů a jednáních s partnery společnosti Posázaví o.p.s., kteří se aktivně zapojují do rozvoje regionu kolem řeky Sázavy. Právě ten je totiž cílem organizace, jejíž barvy Bohunka Zemanová hájí.
Vystudovala ovocnictví – vinařství na Střední zemědělské technické škole v Mělníku. V oboru pracovala jen krátce, náhoda pak nasměrovala její profesní kariéru úplně jinam. Po mateřské dovolené nastoupila v roce 2000 jako administrativní pracovnice na obecní úřad v Chotýšanech. Postupně začala pronikat do tajů veřejné správy a „přestup" na pozici manažerky svazku obcí CHOPOS na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 2004 přijala nabídku posílit tým nově vzniklé společnosti Posázaví o.p.s., o čtyři roky později se stala její ředitelkou a v současnosti je zástupkyní ředitele. Žádosti o dotace a granty, jednání se starosty, neziskovými organizacemi, podnikateli, ministerstvy… Začátky nebyly vůbec snadné. Nenechala se ale odradit a překážky zdolávala a zdolává způsobem sobě vlastním – s úsměvem. Oporou a jistotou jí jsou její dvě děti – David a Klára. Dávno už odrostli dětským střevíčkům a Bohunka je považuje za rovnocenné partnery, stejně jako svého životního partnera Vaška.
Výsledky péče o sad nebo vinohrad jsou podle Bohunky Zemanové vidět mnohem dřív než výsledky práce s lidmi. Přesto nelituje, že od původní profese zběhla. "Moje současná práce mě ohromně naplňuje a nabíjí. Mám kolem sebe lidi, zvlášť blízké spolupracovníky, které práce baví a na které se mohu vždy spolehnout," dodala. Pochvaluje si i spolupráci se zástupci samospráv, spolků, neziskových organizací, podnikateli a dalšími partnery v Posázaví, kterým není osud regionu lhostejný, a jsou mu ochotni věnovat víc, než jim ukládá jejich pracovní náplň.
Řemeslo spojené s přírodou ale úplně neopustila. Pojí ji s ním láska ke „všemu zelenému, co roste". Proto se ráda obklopuje květinami nejrůznějšího druhu (v kanceláři to občas vypadá jak v květinářství) a květinami ráda obdarovává i druhé. Energii jí bezpečně dodá také pobyt v teplých krajích a sluníčko. Ráda sáhne po dobré knize, ve které hledá nejen zábavu, ale také inspiraci. A v poslední době propadla sportu – hlavně tomu „kolečkovému". Není podle ní nic lepšího než se projet na kolečkových bruslích po pěkné stezce, nebo se s kolegy proběhnout po badmintonovém kurtu.
Jaroslava Tůmová
