Kde jste studoval střední školu?
V Benešově. Jsem absolventem gymnázia.

Co vás přivedlo k tomu jít do armády?
Jedním z hlavních důvodů, proč jsem šel studovat vojenskou školu byla jistota uplatnění po studiích. Důležité pro mě ale bylo také to, že jsem byl ekonomicky zajištěný už v době samotného studia, takže jsem nepotřeboval finanční podporu od rodičů.

Stal jste se nejlepším absolventem Univerzity obrany, dostal jste onen slavný červený diplom. Čím jste si ho zasloužil, v čem jste nejlepší?
Konečné hodnocení vychází z klasického známkování předmětů. Pak se ale také speciálně hodnotí tělocvik, další část hodnocení vychází i z jazykových znalostí.

Máte z vašeho studijního výsledku nějaké výhody?
Největší výhodou byla pro mě možnost vybrat si místo svého prvního zařazení.

Jaké jste si vybral?
Stal jsem se velitelem první stavební čety v Bechyni.

Takže to bylo trochu jako trade v NHL, ale trochu naruby. Nevybíral si vás „klub", ale vy jste si vybral jej…
Tak trochu. Mohl jsem si sice na základě studijních výsledků vybrat zařazení do Bechyně, ale musel jsem ještě poslat životopis a motivační dopis veliteli pluku. Ten se pak ještě vyjadřoval k tomu, zda s mým požadovaným zařazením souhlasí či nikoliv.

Jakou máte hodnost?
Jsem poručík. To je standardní hodnost, s níž odchází z Univerzity obrany každý absolvent, který nastupuje jako velitel čety.

Do redakce Benešovského deníku jste přišel s velkým vojenským batohem a prozradil, že si právě nyní stěhujete z Benešova do nového bydliště v Táboře další své osobní věci. Proč právě tam?
 
Získal jsem tam služební byt. Tábor je větší město než Bechyně a současně leží na hlavním tahu na Prahu a České Budějovice. Navíc je to kousek od Benešova, kde mám rodiče.

Bydlíte v běžném bytě. Vojáci nežijí jen v kasárnách?
V kasárnách už se nebydlí poměrně dlouho. Máme běžně stanovenou pracovní dobu, i když ta je upravována podle potřeb armády.

Nechal jste se zařadit do stavební čety v Bechyni. Tam je vojenské letiště, že?
Letiště tam stále je, je součástí vojenského prostoru, ale běžně se nepoužívá.

Podle toho, že jste potvrdil, že velíte stavební četě, předpokládám, že jste stavař…
Dá se říci, že mé studium se zaměřovalo na stavařinu, ale také strojařinu. A k tomu samozřejmě se zaměřením na vojsko.

Co budete v Bechyni konkrétně dělat?
Moje práce to je především hodně administrativy, hodně plánování, organizování a kontrola práce podřízených.

Tak jinak. Budete jako stavař něco stavět či rekonstruovat?
Moje četa má šestnáct lidí a je vybavena stavební technikou. Podporujme strojní stavební čety, které v Bechyni máme. Během prvního měsíce, který v Bechyni jsem, jsme demontovali trenažer, dělali na jedné ze staveb betonový věnec, opravovali i výtluky v silnici nebo stavěli stany na dalších akcích. Právě teď mám své lidi ve Vojenském prostoru Jince odkud odvážíme panely do Vojenského technického muzea v Lešanech. Část mých lidí je s dřevodílnou v Boleticích, kde pomáhají zajišťovat zkoušky, které tam dělá Univerzita obrany.

Takže nejste určená jen pro Bechyni, ale pracujete tam, kde je to potřeba, že?
Ano, naše rota dost cestuje po vojenských újezdech a staráme se také o údržbu objektů nebo i v případě potřeby o jejich demolici.

Je možné, že byste se se svým zaměřením ocitl i v bojovém nasazení České armády?
Bojovat asi nebudeme, jsme vlastně podpůrnými jednotkami.

Obecně jste tedy ženisté?
Přesně tak. Sloužím u ženijního pluku. Jsem vystudovaný ženista.

Jaké máte vize pro další vojenský život?
Vzhledem k tomu, že se stále něco mění, reorganizuje, těžko předpokládat, kam se moje profesní dráha bude ubírat.

Procházíte také ryzí vojenskou průpravou?
Samozřejmě. Například střelba je povinná pro každého vojáka. Do Boletic pojedeme nacvičovat ostré minování.

Nebojíte se? Ostré minování…
Tuhle činnost už znám. Nacvičoval jsem to už v rámci studia. Vím, co mě čeká.

Co se s nimi děje dál?
Pak se musí najít vyzvednout a zničit v trhací jámě.

Vy budete ostré miny klást do země nebo je pak likvidovat?
Zatím si nejsem jistý, kterou z těchto činností budu provádět já a lidé z mé čety. To vyplyne až z rozkazu.

Studoval jste v Brně. Jaký byl život na Moravě?
Bylo to podobné jako na vojně. V sedm hodin ráno byl nástup, nástup do zaměstnání, kontrola ústroje, vzhledu…

Budete se ještě dál vzdělávat?
Rád bych studoval dál v programu, který navazuje na ženijní technologie, například diagnostiku konstrukcí.

Co vašemu studijnímu úspěchu říkají rodiče?
Dařilo se mi v bakalářské části studií, tak jsem si řekl, že ještě zaberu, abych to dotáhl na červený diplom a to se mi podařilo. Rodiče jsou samozřejmě rádi.

Jan Holub
Narodil se v Benešově před čtyřiadvaceti lety. Maturoval na Gymnáziu Benešov a poté vstoupil do armády, kde začal studovat Univerzitu obrany Brno. Vysokou školu absolvoval s červeným diplomem a jeho prvním zařazením je velitel čety u ženijního pluku v Bechyni. Nyní žije v Táboře.