„Protože se shodou náhod konal čtrnáctý ročník Jarního výstupu na Velký Blaník, byla rozhledna otevřená, plná příjemných lidí. Měli jsme možnost pozorovat ohně z nejvyššího místa hory, vrcholu rozhledny. Sobotní počasí nám přálo, viditelnost veliká a přitom žádná. Nebylo možné rozeznat co jsou ohně, co reflektory aut a co více osvětlená stavení. Přesto to byl úžasný zážitek a to nejen pro děti," svěřila se se svými dojmy Karolína Josková z nedaleké Karhule. Právě ona byla jedním z takzvaných čertů, kteří registrovali stanoviště v rámci už čtvrtého ročníku Keltského telegrafu.

Ti, kteří se na kopce vypravují, si říkají čerti proto, že tak se říkalo strážcům posvátných a pro život keltských kmenů životně důležitých ohňů. Podobně jako kdysi Keltové vykonávají dnes čerti něco jako obřady k uctění probouzející se přírody. Co kopec to jiná skupina lidí, jiný přístup, jiný rituál.

„Blaník má tu smůlu, že jeho vrchol je zalesněný, navíc odkloněný na druhou stranu, takže z něho není vidět na sousední stanoviště, kterým byly Vrchy u Divišova" poznamenal další účastník sobotní akce Jan Urban s tím, že Blaník je zároveň přírodní památkou, takže tam není možné ani rozdělávat ohně, střílet světlice nebo odpalovat ohňostroj.

„Z těchto důvodů jsme se k ostatním účastníkům na jiných místech telegrafu připojili spíše symbolicky. Na skále jsme udělali světelný kruh ze svíček co si děti odlily ze včelího vosku do vaječné skořápky. Přálo nám také, na rozdíl od loňského ročníku, teplé jarní počasí, a tak jsme si večer hodně užili," potvrdila Karolína Josková.

Keltský telegraf vznikl na našem území v roce 2010. Symbolickou zprávu o příchodu jara si v prvním roce předalo z kopce na kopec prostřednictvím světelných signálů jen třináct skupin. Letos si signály předávali lidé celkem ze dvou set stanovišť Keltského telegrafu.

KAREL CHLUMEC