„Jako syn takzvaného kulaka jsem se nemohl ani vyučit a měl jsem problém najít slušnou práci. Tehdy jsem jezdil u kovošrotu a později u benešovského komunálu jako taxikář," vzpomíná muž, který se zasadil o záchranu chvojenského kostela sv. Jakuba a Filipa, jež si zamiloval i následník rakouskouherského trůnu, konopišťský arcivévoda František Ferdinand.

V dubnu 1964 se na Benešovsko vypravil kvůli archeologickému výzkumu brněnský profesor Antonín Hejna, jeden z největších znalců české historie staré kolem pěti tisíc let. A právě jeho Potůček na Chvojen vezl.

„O tom místě jsem tehdy nic nevěděl. Dovezl jsem profesora na Chvojen a on obešel auto a řekl: Tady určitě byli, tady je to na to jako stvořené," líčí více než půlstoletí starý zážitek Václav Potůček.

Už tehdy v sobě Václav objevil senzibilní schopnosti. A když se dozvěděl, že Hejna mluví o Keltech, jeho zvědavost se ještě znásobila.
Také Hejna, stejně jako Potůček nebyl v přízni tehdejších mocipánů. Soudruzi profesorovi dovolili publikovat jen dvanáct článků za rok. I ty podléhaly tuhé cenzuře.

Václav Potůček hned při první návštěvě Chvojna poznal pozitivní sílu toho místa. A když Hejna na prázdniny přivedl na Chvojen třicet zapálených studentů na archeologický výzkum, pomáhal jim i Potůček. Ne kopat, ale hledat pomocí virgule místa, kde by se pod povrchem mohly skrývat poklady. A ty pak studenti skutečně vykopali. Těmi poklady ale nebyly mince nebo zlato, ale střepy z nádob, zemědělské nářadí nebo i náušnice z doby Keltů. To se ale stalo až později, vždyť výzkum tam trval až do roku 1972.

„Studenti měli radost, že nemuseli kopat naslepo, profesor měl radost, že se potvrdila jeho teorie o Keltech a já měl také radost, že mi virgule funguje," směje se od srdce ještě dnes Václav Potůček.

Chvojen ho uchvátil, protože poznal dosud nepoznané. Třeba i to, že i po velice fyzicky náročné práci, kterou tam dělal, to už ale bylo po roce 1990, kdy s ostatními nadšenci ze Spolku přátel Chvojna prací a penězi zachraňovali památku, odcházel domů naprosto odpočatý.
„Později se mě jedna paní s obavami ptala na to, proč její manžel v kostele pokaždé usne a není k probuzení, což nepovažovala za normální. Jenže on se právě na místě, kde působí pozitivní energie, zklidnil, usnul a dokázal si odpočinout, i když doma špatně spal a byl neklidný, nervózní," vysvětluje Potůček, člen Zemské stavovské rodové unie. „Byl to totiž workoholik," dodal.

Lidem o magičnosti místa nechtěl sám od sebe nic říkat. Nechtěl jim vnucovat své názory na existenci pozitivní energie. Jen proto čekal, až se o to lidé sami začnou zajímat. Pak jim řekl vše, co se dozvěděl z knih i vlastních prožitků a zkušeností.

Historii Keltů Václav Potůček také studoval a přišel při tom i na další pozoruhodnosti této civilizace. Třeba to, že Keltové měli, stejně jako křesťané, jediného boha, nejsvětější trojici a ještě před Kristem používali jako symbol kříž. O Keltech může Václav Potůček hovořit hodiny a nedá na ně dopustit.

Na Chvojen si proto stále chodí dobíjet baterky. A to doporučuje i ostatním. Celé pole s pozitivní energií kolem kostela má tvar elipsy, která nejspíš kopíruje val keltského opida.

„Nejsilněji působí energie u kamenného sloupu stojícího v ose kostela na východ od něj," připomněl Václav Potůček s tím, že území má ale také svou „temnou" zónu s negativní energií. „Tam Keltové umisťovali ty, kteří se něčím provinili, aby se napravili," doplnil Václav Potůček.

A ještě jedno tajemství Chvojen, vzdálený asi pět kilometrů od centra Benešova a zhruba dva od Konopiště podle Potůčka skrývá. Vede tam od zámku chodba. Nikdo ji ale neviděl. A přesto je o její existenci Potůček přesvědčený. Dokonce hovoří i o jejích technických parametrech a konstrukci.

„Že chodba z Konopiště na Chvojen existuje, mi řekla moje virgule. A ta mě nikdy nezklamala," dodal Václav Potůček z Benešova.