„Na půdě rotundy jsme našli jen husitský prapor,“ potvrdil Polák. Prapor ale podle Jiřího Jana Chvály, faráře Náboženské obce Církve československé husitské (CČSH) v Týnci nad Sázavou (vlastníka objektu), není příliš starý. Pochází z meziválečného období.

Další zajímavostí, kterou Pavel Polák při práci v Týnci objevil, je pak obyčejná skleněná láhev.

„Je zazděná do hradní věže ve výšce spodní části střechy rotundy a vyčnívá z ní pouze malá část hrdla,“ popisuje a ukazuje na onu zvláštnost.

Jak starý nález může být, netuší, ale nevylučuje, že láhev ze zeleného skla může pocházet i od dělníků, kteří prováděli poslední rekonstrukce. To mohlo být třeba 19. května 1931. Právě k tomuto datu odkazuje nápis na hradní věži doplněný ještě o upřesňující název nedalekého města - Pyšel. Je viditelný pouze z půdy rotundy.

Méně pravděpodobné pak je, že by láhev do věže zazdil J. Cigler, který se na trám střešní konstrukce rotundy podepsal červenou barvou. Tedy tou, kterou byly natřeny nyní vyměňované šindele.

Na trámu je ale údajů více a stojí tam: „OPR. J. CIGLER 1971 9. 3.“ Z toho proto lze odvodit, že střechu natíral 3. září 1971 J. Cigler. Jen domněnkou pak může být, co pisatele vedlo k tomu, že číslo 7 napsal zrcadlově otočené.

Že popsané objevy nemusí být poslední, naznačuje ale Jiří Jan Chvála. Upozorňuje, že se přes všechny archeologické průzkumy dosud neví, zda má věž nebo rotunda také nějaké sklepení.

Opravy byly nezbytné

Střešní konstrukce za dobu existence hradu prošla opravami nesčíslněkrát. Opravy střechy románské rotundy sv. Václava a gotické věže týneckého hradu prováděl také současný vlastník objektu CČSH. Jejich omezený rozsah ale nyní nahrazuje generální oprava. „Dílčí opravy byly nezbytné. Šlo zejména o utěsnění střechy v místech, kde se na rotundu napojuje věž,“ potvrdil Chvála.

Jenže současná krytina vlivem řady okolností dospěla do stavu, že ani opravy už nedokázaly plnohodnotně ochránit interiér obou staveb. Na dřevěný šindel pochopitelně nejvíc působilo počasí. Podle faráře ale za situaci může také to, že v 80. letech minulého století byly střechy opatřeny novou šindelovou krytinou z ne zcela vhodného a trvanlivého materiálu.

„Namísto štípaného šindele byl použit šindel řezaný a ještě navíc z měkkého smrkového dřeva a to se po letech projevilo tím, že se střecha začala prakticky rozpadat,“ sdělil. S devastací krytiny ale za své začala brát také samotná dřevěná trámová konstrukce členité střechy rotundy postavené na přelomu 11. a 12. století.

Naproti tomu střecha dvaadvacet metrů vysoké gotické věže má podle faráře konstrukční prvky v pořádku a dojde u ní „pouze“ k výměně krytiny.

Jednou z příčin zkázy krytiny bylo natření dřeva střešní červenou barvou. Ti, kteří ji před desítkami let prováděli, nebyli příliš pečliví, což je dodnes patrné na několika místech. Velký flek barvy z převržené plechovky je vidět i na velké věži. Pavel Polák vysvětlil, že natřením šindele došlo k uzavření „pórů“ dřevní hmoty. To pak zabránilo materiálu dýchat a zůstávala v něm vlhkost, což ve svém důsledku přispělo k jeho rychlejší zkáze.

Nový modřínový štípaný šindel se proto nebude natírat vůbec. Vydržet by měl až čtyřicet let. Už zhruba za rok se však změní její vzhled vlivem počasí: ze žlutočervena na šedou.

Současná rekonstrukce ale není pouze o opravě krovů a krytiny. Výměna trámů – pozednic si vyžádala také určité zednické úpravy.

Další opravy? Teď ještě ne

Celkové náklady na dílo jsou tři miliony korun a kromě samotné církve na ně přispívá Středočeský kraj a město Týnec nad Sázavou. Práce budou ukončeny do závěru roku 2023.

Ani to však neznamená, že nejstarší památky Týnce nad Sázavou nečekají v budoucnosti další záchranářské práce. Odstraňování staré barvy z kamenů věže se ale neuskuteční, protože není zanesené do projektu stejně tak jako obnova spár mezi jednotlivými kameny obou staveb.

Jiří Jan Chvála připomněl, že veškeré případné další práce podléhají přísné kontrole památkového ústavu. „Zdivo by podle analýz památkářů mělo být na mnoha místech ještě původní románské. Další případné opravy tedy bude třeba pečlivě naplánovat a finančně zajistit,“ dodal.

Historie týneckého hradu
I když se existence týneckého hradu poprvé písemně připomíná až na počátku 14. století, archeologický průzkum potvrdil, že tamní rotunda vznikla někdy na přelomu 11. a 12.století, což z ní činí nejstarší dochovanou stavbu města.
Prvním potvrzeným majitelem týneckého hradu byl Oldřich z Týnce. Později hrad patřil Medkům z Valdeka, Adamu Hodějovskému z Hodějova, pánům z Vrtby a krátký čas ho v počátcích minulého století dokonce vlastnil i František Xaver Jiřík, ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Ten však podle týneckého faráře Církve československé husitské Jiřího Jana Chvály areál rozprodal po jednotlivých částech, a právě tak k věži a rotundě přišel současný vlastník, Církev československá husitská. Od roku 1965 je hrad chráněn jako kulturní památka. Hradní věž byla kvůli hnízdění netopýra velkého zařazena do soustavy chráněných území Natura 2000 jako tzv. evropsky významná lokalita, vyhlášená v kategorii přírodní památka.