Šestiletá trojčata Maruška, Vojta a Honzík Pavlíčkovi z Benešova nemohla v pondělí dospat. Už v půl šesté ráno děti tahaly rodiče z postele. A měly k tomu důvod. Pondělní den byl pro ně obzvláště významný, poprvé v životě si všichni sourozenci vzali na svá záda aktovky a doopravdy vyrazili do školy. „Strašně jsme se těšili,“ říká za sourozence rozesmátá Maruška, která se chce co nejdříve naučit skládat písmenka, aby si sama mohla číst knížky.
„Děti se nemohly dočkat, začátek školy počítaly na dny a hodiny. Každému se chlubily s taškami, které jsme nakoupili už před prázdninami. Jak přišla návštěva, musela je vidět,“ prozrazuje Lada Pavlíčková s tím, že výběr modelu nechala na dětech. „Shodly se na jednom, akorát má každý jinou barvu a obrázek,“ dodala.
Benešovská trojčata nastoupila svojí školní pouť na Základní škole Dukelská. „Škola určitě zasáhne do organizace rodiny, čas si ale musíme najít. Jak to bude probíhat, netuším, zatím to neřešíme, o učení se podělíme s manželem. Nejstarší dceři je šestnáct, chodí do druháku obchodní akademie ve Vlašimi, ta má svého učení dost. Rádi bychom ale „zapřáhli i babičku,“ říká maminka.
Co škola obnáší, Honza, Maruška ani Vojta zatím netuší. „Něco sečtou, odečtou, počítají do dvě stě, znají písmenka, umí se podepsat, to je baví, ale přibudou také povinnosti,“ říká Lada Pavlíčková a poodhalí charakteristiku svých dětí. „Vůdčí není nikdo, každý je na něco. Mája listuje v knížkách, zajímá se o zvířátka, má neuvěřitelné znalosti. Vojta se rychle učí, ale je takovej zmatkař. Honza je pomalejší, za to pečlivější. I proto jsme se domluvili s paní učitelkou Pallovou, že ve třídě nebudou sedět v lavicích spolu, hlavně kluci. Mám strach, že by se porovnávali a kontrolovali a pak by to jeden z nich obrečel,“ dodala.