Do týmu VPM patří už mnoho let také Tomáš Podhola. V posledních čtyřech letech místostarosta Benešova. Právě on má však z rezultátu voličů trochu smíšené pocity. Jeho strana sice volby vyhrála, ale on sám u voličů neuspěl. Dostal sice 1269 hlasů, ale to mu stačilo jen na první místo mezi náhradníky.


Ještě stále a to až do ustavujícího zasedání nového zastupitelstva 10. listopadu jste místostarostou Benešova. Jak hodnotíte výsledky voleb ve vašem městě?
Jsem samozřejmě rád, že naše strana znovu zvítězila a že se tím vlastně potvrdilo, že v Benešově došlo ke změně k lepšímu.

Proti volbám v roce 2011 ale VPM tři křesla v zastupitelstvu ztratila…
Tento výsledek má dva aspekty. V Benešově přišlo volit necelých třiačtyřicet procent oprávněných voličů. To je opravdu hodně málo a je mi to líto. Vždyť zbylých skoro šedesát procent lidí se k hlasování nevyjádřilo. Právě možnost zvolit si své zástupce ve vedení města by lidé opouštět neměli. Všichni přece chceme spoluvytvářet své vlastní prostředí, v němž žijeme. Proto mi přijde hodně krátkozraké končit se zájmem o dění kolem sebe, dveřmi svého bytu.

Nepředpokládám, že patříte k sympatizantům prezidenta Zemana. Nedal byste mu ale přes to a vzhledem k malému zájmu veřejnosti za pravdu, že by volby měly být v Česku opět povinné?
V žádném případě! Jít volit by mělo zůstat i nadále každého svobodné rozhodnutí.

Pokud se ale znovu vrátíme ke komunálním volbám, vítězství VPM vám nejspíš kalí výsledek hlasování pro vás samotného, jako kandidáta této úspěšné strany…
To ano, jsem zklamaný a je mi to líto. Celé čtyři roky jsem se snažil pro město dělat maximum, co jsem mohl. A to platí, ať si o tom každý myslí, co chce. Svědomí mám čisté. Vychází mi z toho i to, že kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Pokud mi někdo nedal hlas proto, že jsem podle nich to, či ono udělal, měl by si uvědomit, že jako místostarosta jsem sice některé věci předkládal, ale o tom, zda se to uskuteční, rozhodovala rada, případně celé zastupitelstvo.

Dobře. To je ale vaše trochu obecné stanovisko. Jsou některé konkrétní věci, které přisuzujete svému neúspěchu?
To už se trochu opakuji. Jsem spojován s věcmi, které jsem jako místostarosta města předkládal. Ale dokonce mě někteří lidé obviňují i z toho, že jsem nechal vykácet půlku Benešova. Nejen, že tohle vůbec nespadalo do náplně mé činnosti, ale navíc o tom nerozhoduje jediný člověk. A pak, celá revitalizace zeleně spadá do období let 2006 až 2010, kdy jsem byl pouze jedním ze sedmadvaceti zastupitelů. O dotaci se na tyto účely žádalo v roce 2009. Je ale pravda, že více byla tato akce vidět až loni. A to pro někoho bylo rozhodující. Dokonce mi do kanceláře volal jeden nazlobený člověk a nadával mi, že jsem rozkopal celý Benešov. Ano, v Benešově kvůli rekonstrukci kanalizace, která pamatuje Františka Josefa, a také vodovodu, byly uzavřené některé silnice. Ale tato akce byla nutná, dlouhodobě plánovaná a je ku prospěchu celého Benešova.

Takže podle vás není jen jeden důvod, proč vám lidé ve volbách nedali hlas…
Asi ten největší problém vznikl v době, kdy jsem za město jednal s benešovskou farností římskokatolické církve, z níž pocházím. Můj tatínek byl totiž jáhen. Právě tehdy jsem se s katolíky dostal do konfliktu. A já už tenkrát věděl, že když z těch problémů nevycouvám, ztratím několik set hlasů. Šlo o to, že jsme jako město od církve potřebovali pomoci. Žádali jsme o to, zda by nebylo možné, aby rodiče ráno, když vezou děti do školky na Karlově a do tamní školy, mohli na chvíli odstavit své automobily na části dvoru fary. Nabízeli jsme církvi, že prostor pro zaparkování na náklady města upravíme a že za užívání budeme dokonce platit nájem. Smlouva měla být jen na dobu určitou, nikoliv trvalá. Věřící by pak tento upravený prostor mohli využívat i při nedělních bohoslužbách a další lidé například při pohřbech. Jenže jsme byli odmítnuti. Argumentoval jsem jim tím, že jejich stanovisko je v rozporu s posláním církve. Kdo jiný by měl pomáhat bližnímu? Asi nejvíc se jich ale dotklo a jejich reakce byla proto hodně bouřlivá, když jsem jim připomněl, že až do naší žádosti žádala církev o finanční pomoc město. A město Benešov farnosti v několika letech poskytlo dary v řádech milionů korun na obnovu jejich nemovitostí. Teď se role otočily a žádalo město. Jenže bylo odmítnuto.

Tohle je opravdu hodně překvapivá informace, jak silný mohou mít katolíci vliv na politiku…
To ano. Kdybych byl vychytralý politik, okamžitě bych z jednání vycouval. Věděl jsem, že podporu od nich ztrácím. Ti lidé na mě křičeli a mé argumenty vnímali jako vyhrožování…

Ale také jste si to nejspíš „slízl" i jako šéf městské policie…
To ano. Policie je především represivní orgán a z deseti telefonátů, které jsem musel řešit a týkaly se strážníků, bylo devět od rozčilených občanů, kterým strážníci „něco udělali."

Dostal jste od voličů 1269 hlasů, což není nejméně. Mezi zastupiteli jsou i ti, kteří měli menší podporu voličů. Není problém v samotném systému voleb?
Méně hlasů než já získalo patnáct kandidátů. Ale problém je možná také trochu v nás samotných. S tím se musíme sami vyrovnat, sami si to rozebrat.

Jste civilním povoláním vystudovaný fotograf, máte vlastní firmu. Je vám 54 let, proto předpokládám, že se k téhle práci vrátíte, i když jste ji ani při zastávání postu místostarosty zcela neopustil…
Opravdu jsem tuhle práci zcela neopustil, ale hodně ji omezil. Práce na radnici pro město není jen osm hodin od pondělí do pátku. Teď se k fotografování na plný úvazek vracím.

Tuším, že na tuhle otázku je příliš krátký čas po volbách. Přesto: půjdete do toho za čtyři roky znovu?
Určitě ano.

Vyvodíte ze současné situace neúspěchu nějaké závěry, přehodnotíte své postoje a budete se snažit voliče zaujmout jinak?
Vůbec ne. Já jsem já. Za to, že mi dali voliči hlasy, jim samozřejmě moc děkuji. Ale respektuji názor těch, kteří mě nevolili. Víc mě však mrzí to, co už jsem říkal, že se voleb zúčastnilo tak málo lidí. Čekal jsem, že v Benešově bude situace obdobná, jako ve Vlašimi, kde má řada lidí na práci pana starosty také hodně připomínek, ale když přijdou volby, hodnotí ho podle jednoduché rovnice: udělal – neudělal. Tam si řeknou: ať je jaký je, dělá pro nás, pojďme ho vytěžit. V Benešově taková reakce nebyla. To mě zaskočilo.

Myslíte si, že je postoj Vlašimáků tak semknutý také proto, že léta žili ve stínu Benešova, cítili, že na něj doplácejí a teď mají znovu jakési své okresní město, jsou na něj hrdi a jsou proto také většími patrioty?
To ano. Nemyslím si ale, že hlavním důvodem jejich patriotismu je porovnávání jejich města a naším. Kdo zná Vlašim dlouho, musí uznat, že za poslední roky se posunula obrovským krokem kupředu. A stejně tak jsme se snažili směřovat i Benešov.

V prosinci 1989 se jako jeden ze zakládajících členů Občanského fóra v Benešově stal Tomáš Podhola členem rady města a zůstal jím až do roku 1998, kdy z místa radního odstoupil. Od roku 1989 komunální politiku opustil jen v období 2002 až 2006 a dodnes ho to mrzí. Právě tehdy se totiž rozhodovalo o tom, jak moc se dotkne výstavba železničního koridoru Benešova. „To je největší průšvih pro město," tvrdí nyní Tomáš Podhola. „Všechna města od Děčína po České Budějovice, si díky koridoru obnovila svůj majetek. Benešovu zůstaly nad železnicí původní mosty z Rakouska-Uherska. Na své místo se mohl vrátit i most spojující Křižíkovu s Táborskou ulicí a to by odlehčilo dopravě kolem nádraží. Jenže se nestalo nic. Ztratili jsme některé podchody U boží vody, na Spořilově. Nepodařilo se prosadit vznik železniční zastávky na Spořilově," hodnotí Tomáš Podhola.
Letos ho svými hlasy podpořilo 1269 voličů v roce 2010 obdržel 2211 hlasů. V roce 2006 získal 1952.
V roce 1998 se za VPM do zastupitelstva dostal s 1659 hlasy. Tehdy jen jako jeden z dvou z VPM. Při volbách v roce 1994 kandidoval na listině Sdružení soukromých podnikatelů, živnostníků a rolníků a se ziskem 2269 se stal druhým nejoblíbenějším komunálním politikem Benešova.