Připouští sice, že pro zařazení jím navrhovaného bodu do programu jednání stěží získá potřebnou podporu – to zná už z minulosti – zkusil to nicméně s konkrétní fotkou. S rozeslání snímku asfaltového strupu na silnici II. třídy číslo 111 nedaleko Českého Šternberka na Benešovsku všem zastupitelům.
Předpokládá, že i oni by od radního pro oblast dopravy Františka Petrtýla (ANO) rádi slyšeli, zda je normální, aby silnice po opravě vypadala právě takto. A aby firmě, která práce, zajišťovala, kraj prostřednictvím své správy a údržby silnic zaplatil za zakázku 3,4 milionu korun (což alespoň vyvozuje z registru smluv).
Odpověď je k mání vlastně už dnes. Z vyjádření ředitele krajských silničářů Zdeňka Dvořáka plyne, že vše je o penězích: když jich nebylo dost na důkladnou opravu, padla volba alespoň na takovou, aby se úsekem mezi silničními kilometry 22 a 35,2, jehož podstatná část byla v havarijním stavu, dalo jezdit.
„Oprava takto poškozeného úseku představuje při použití sanace rozpadlých míst, nezbytné vyrovnávky a položení nové obrusné vrstvy v minimálně padesátimilimetrové vrstvě celkových 59 589 400 Kč,“ připomněl Dvořák. S tím, že šedesát milionů navíc kraj ani jeho správa silnic neměly a nemají: ani loni na podzim, ani v současnosti.
Došlo tedy v rámci běžné údržby k uplatnění technologie recyklace na místě za tepla, vysvětlil ředitel silničářů, podle jehož slov byly argumenty prosté: zabránit úplné devastaci silnice a zajistit bezpečný – byť méně komfortní – provoz.
„Při rozhodování jsme si samozřejmě byli vědomi technických omezení této technologie, především v možnostech rovinatosti, předepisované ČSN 73 6175, které na zvlněném povrchu II/111 lze dosáhnout jen obtížně; naopak výhodou této technologie je její bezespárovost a kvalitnější zpracování směsi při jejím spojení s ložnou vrstvou,“ konstatoval Dvořák. Připomněl současně, že v rámci dvouleté záruky má dodavatelská firma z Tábora odstraňovat případné závady – a již loni 30. listopadu byly provedeny „první kroky reklamačního řízení“.
Tohle vysvětlení ale Pánkovi nestačí. „Já dělám ve stavebnictví,“ odkázal na svoji firmu IBS-ROKAL, „a tohle je úplný děs. Jako když si někdo upraví plácek před prasečím chlívkem,“ řekl Deníku. Odmítá také, že by správa silnic o stavu místa dříve věděla a práce reklamovala; tahle slova označil za vymyšlenou reakci na svůj dopis zastupitelům.
Když hovoří o práci krajské správy silnic, nebere si servítky: „Nechávají dělat práce lajdácky, jsou tam machinace se zakázkami, k nimž se cizí firmy nedostanou.“ Tohle mínění prezentuje dlouhodobě. Hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) už ho opakovaně na jednání zastupitelů okřikovala; napomínala, aby neplival na práci silničářů, kterou ona sama považuje za velmi dobrou, a pomlouváním do médií nešpinil pověst kraje.
Právě z podnětu Pánka, který před zemětřesením v koalici vládnoucí kraji stál v čele finančního výboru zastupitelstva, byl také zadáván audit ve správě silnic, kolem něhož se mezi středočeskými politiky odehrály spousty půtek a třenic. Na počátku šokoval tím, když ještě v roli předsedy výboru vyčíslil u silničářů hospodařících s miliardami „neúsporu“ (jak sám říká) na 670 milionů za dva roky.
Následný audit jeho podezření neprokázal – konec sporů to však nepřineslo. Pánek s buldočí vytrvalostí trvá na tom, že k prověření, zda se správa silnic chová hospodárně, je potřebná důkladnější kontrola. Audit byl podle jeho slov zadán tak, aby ověřil pouze to, zda zakázky byly zadány podle zákona – hodně zjednodušeně řešeno: zda silničáři obeslali tři firmy a z jejich nabídek vybrali tu nejlevnější – avšak neřešil, zda kraj za rozumné peníze dostává kvalitní práci.
Debaty na tohle téma už jsou na jednáních zastupitelstva evergreenem; na pondělním zasedání lze očekávat další várku. Na Pánkovou stranu se v řadách středočeské opozice staví například Martin Macháček, někdejší radní za STAN.
