Otevírání se světu a propojovat světy. To je jedna z myšlenek, proč Diagnostický ústav sociální péče Tloskov ve čtvrtek 12. června uspořádal již potřetí Den otevřených dveří.
„V minulosti byly osoby s mentálním postižením izolovány od okolního světa. Veřejnost si takto alespoň uvědomí, že i lidé s handicapem, byť mentálním, mohou být užiteční pro společnost, dokáží být šťastní a mají stejné potřeby, jako každý z nás,“ říká zástupkyně ředitele Hana Charvátová.
Důvodů, proč se v Tloskově rozhodli pořádat tuto akci, je hned několik. „Během roku bombarduje ústav spousta telefonátů a zájemců, kteří chtějí vidět, jak se tady žije a pracuje. Snažili jsme se tomu dát nějaké mantinely. Stanovili jsme den, kdy všichni mohou všude, nikdo není vytrháván z činnosti, klienti zároveň fungují jako průvodci a sami ukazují a mluví o tom, jak žijí, jaké mají přání a jak jsou jim plněna. Často se totiž média o ústavech vyjadřují velmi hanlivě a rodiče, kteří mají postižené děti doma, to pak někdy vidí jako něco, co je nejnutnější zlo pod sluncem. Pro ně je to příjemná alternativa, že ne vždy je to tak otřesné, jak to vypadá,“ vysvětluje Charvátová.
Tři hodiny po otevření prošlo branou zámku, kde ústav sídlí, přes 250 osob. Lidé si mohli zažít atmosféru ústavu, vyzkoušet si nějakou činnost v dílnách, poznat personál, aby věděli, jak je o klienty postaráno, případně zde našli inspiraci. K vidění byly veškeré prostory pro bydlení klientů, pracovní ateliéry, keramická, textilní, přípravná a kovo dílna i farma s vnitřní zoo. „Díky ředitelce našeho sponzora Renatě Auersvaldové jsme přichystali také malé občerstvení s posezením, v obchůdku před vstupem do areálu si návštěvníci zase mohli zakoupit výrobky našich klientů,“ podotkla Charvátová.
Mnoho zájemců přišlo z řad rodičů, kteří mají děti s mentálním handicapem ve své péči. „Jejich zájem je zřejmý. Uvědomují si, že jednou nebudou schopni o ně pečovat. Hledají možnosti, jak mu zajistit budoucnost,“ dodala Hana Charvátová s tím, že potenciální žadatelé viděli, že mohou žít v klidu, že pokud by jednou jejich postižený člověk potřeboval pobytovou podporu, vlastně ho svěřují do rukou, kde se dává důraz na lidskost a domácí atmosféru.