Toto bydlení je určeno klientům, jejichž sociální schopnosti jsou na takové úrovni, aby se sami dokázali o sebe postarat.
 „Především co se týče hygieny a základních potřeb,“ říká ředitel ústavu Antonín Dušek.  V současné době tohoto nového projektu využívá šest klientů, kteří pobývají ve dvou domcích. V jednom žije společně pár, v tom druhém čtyři mladí muži. Ti se dělí o dvě ložnice, kuchyňku, sociální zařízení a společné obývací prostory. Přes den odjíždějí do zaměstnání mimo ústav.
Nejstarším členem společné domácnosti je sedmatřicetiletý Emil, který v Tloskově žije od svých sedmnácti let.
„To se nedá srovnat s tím, jak jsem tu žil dříve. Na pokoji nás bylo šest, tady si v pohodě vyhovíme. Když nastane problém, k dispozici máme telefon na asistenční vychovatelku. Je to velký skok k lepšímu,“ říká rozhodně Emil s tím, že dříve například neznali hodnotu peněz, dnes s nimi sami hospodaří a leccos si mohou i koupit.
„S přípravou klientů na chráněné bydlení jsme začali před několika lety. Zjistilo se totiž, že někteří tito lidé mají mnohem více schopností a mohou žít sami za asistenční podpory,“ upozorňuje ředitel.
Výběr klientů do chráněného bydlení spočívá v tom, aby to byl pro každého trvalý domov i do budoucna. „Zkušební doba je tříměsíční. Může se stát, že si vzájemně nesednou nebo klienta přeceníme, pak může dojít ke změně,“ dodává ředitel. Vedení ústavu chce do běžného života postupně zařazovat co nejvíce klientů. „V plánu máme tyto služby dál rozšiřovat. Vytipovaných klientů je kolem čtyřiceti. Teď jde o to, abychom našli potřebné objekty. Ty chceme vyhledávat i za zdmi ústavu,“ dodal Dušek.