„Připadalo mi to jako nějaká divadelní hra,“ vzpomíná i dnes na své první dojmy z tehdejších rozhlasových zpráv.

Československý rozhlas ale žádnou frašku nevysílal. Do Československé socialistické republiky, vtrhlo pět armád zemí Varšavské smlouvy. Komunisté akt označovali jako internacionální pomoc vojsk spřátelených zemí. A měl o to být jen dočasné řešení. Než vojska odešla, ale trvalo dalších více než dvacet let.

„Vzbudil jsem těhotnou manželku a řekl jí, že k nám vtrhli Rusové,“ vrací se benešovský patriot o půlstoletí zpátky.

Onoho 21. Srpna se ale cizí vojáci v Benešově ještě neobjevili. Podle Bohumila Zimy přijeli až o nějaké tři čtyři dny později. Vojenská polní ležení měli Rusové v Tužince, Černém lese nebo na Konopišti. Velitelství, čili komandaturu, si zřídili v piaristické koleji proti hotelu Pošta hned vedle týdeníku OV KSČ Jiskra.

Panika ovládla i obyvatele Benešova. Lidé rychle skupovali zásoby potravin v obavě z hladu. Odvážlivci psali hesla po zdech a množili letáky.

„Kvůli zamezení šíření letáků jezdil městem obrněný transportér. Tank s hlavní namířenou na město stál v Táborské ulici u pivovaru,“ připomněl Bohumil Zima.

Také Benešáci podepisovali petice za odvolání ministrů, kteří zradili vlast a pozvali do země okupační vojska.

„To samozřejmě nemělo žádnou cenu. Český národ se nechal zmanipulovat,“ uvedl Zima a zhodnotil také situaci, která vedla k takzvanému Pražskému jaru 1968. „Reforma komunismu komunisty? To je pojem, který mi nikdo dodnes nevysvětlil,“ usmál se trpce Bohumil Zima a připomněl, ještě, že někteří lidé z Benešova, kteří horlivě bojovali proti okupantům, už za rok kynuli davům z tribuny při oslavách organizovaných stejnými komunisty, kteří vstup vojsk do Československa schvalovali.