Podmínky ke skutečnému, fyzicky projevovanému odboji proti Němcům nazrály na Týnecku až v samém závěru druhé světové války. I v té době se však jednalo o skutečné hrdinství. Němci byli nesmlouvaví až do samého konce okupace Čech, a právě na to doplatili i čtyři mladí muži, které nacisté chytili v chatě u Čakovic a za poslech zakázaného rádia je pak 6. května 1945 zastřelili nedaleko Jesenice u Prahy. Benešovský deník se této události bude také věnovat v dalším vydání.

V týnecké partyzánské skupině působili, kromě v úvodu jmenovaných, také další budoucí nositelé vyznamenání Za odboj a mezi nimi i hajný Tobolka.

„Týnečtí partyzáni káceli stromy a budovali zátarasy na silnici z Týnce na Čakovice, v zatáčkách za hradem Zbořený Kostelec," potvrzuje Antonín Krch.

Odbojáři později obsadili a chránili před zničením tovární budovy Janečkových sléváren a továrnu Jawa na Brodcích.

„Od šestého května také vyjednávali se slovenskými oddíly SS, jejichž příslušníci bydleli v Lešanech a na Kudrnově statku v Podělusích," připomíná události vyčtené ze zápisků Antonín Krch s tím, že 9. května obsadili i týnecký most T. G. Masaryka a zabránili jeho vyhození do vzduchu.

„Most byl totiž podminován," tvrdí Antonín Krch.

Týnečtí partyzáni ale také kontrolovali okolní obce, odkud prchala řadová německá armáda Werhmacht a dokonce některé její jednotky odzbrojovali a občany německé národnosti odváděli na stadion do Benešova a Bystřice.

„Například v Chlebích němečtí vojáci prchali před Rudou armádou v obrovském spěchu a po nich tam zůstalo i nedojedené jídlo v miskách na stole, horká voda v kotli i s vařenými bramborami," líčí vzpomínky svého otce Jaroslava Antonín Krch.

Po okupantech ale nezůstávaly jen neškodné stopy jejich šestiletého působení. I na Týnecku po Němcích zbyly miny, náboje a munice a ty jsou k nalezení i sedmdesát let po popisované události.

Poznámky Jaroslava Krcha dostali na stůl za minulého režimu také úředníci Ministerstvo obrany. Žádost o příplatek k důchodu za odboj však zamítli. A důvod?

„Že prý skupina kapitána Voloveckého vedla proti nacistům ryze katolický odboj a jako takový ho není možné posuzovat jako oprávněný na příplatek za odboj," dodal týnecký patriot Antonín Krch.

Týnečtí partyzáni nebyli profesionální bojovníci známí například ze Slovenského národního povstání. Byli to lidé, kteří plnili během dne své pracovní povinnosti, věnovali se rodinám a teprve pak se zapojili do odboje. A i když trval v podstatě jen několik květnových dní, úctu a obdiv si tito muži bezpochyby zaslouží.