ON-LINE reportáž o koronaviru najdete ZDE

„Byla jsem z té situace hodně naštvaná. Řekla jsem si, že jako zdravoťák také něco musím udělat. Abych jen tak seděla a nic nedělala, to by mi svědomí nedovolilo,“ přiznala současná vychovatelka z družiny při Základní škole v Pyšelích.

Proto sáhla po mobilu a volala kamarádkám a známým, o nichž ani vteřinu nepochybovala, že jsou zruční a navíc i ochotní pomáhat druhým. Látky na roušky, což byla základní ochranná pomůcka, kterou bylo možné v domácích podmínkách vyrobit, nebylo těžké zajistit. Horší to bylo s provázky vhodnými pro uvazování. „Kupovali jsme dokonce i tkaničky,“ přiznala Hana Slámová.

Ze dne na den se z ní stal koordinátor pomoci. Éterem létal jeden telefonát za druhým a neexistující, ale fungující manufaktura šlapala na sto procent. Roušky se pak dostaly zdravotníkům z nemocnice, do školy v Pyšelích nebo policistům. „Bylo to úžasné období. Lidé, s nimiž jsem jednala, reagovali tak nějak samozřejmě. Dali nejen svůj materiál, um, ale dokonce vydali i své peníze. Třeba za benzin do auta,“ zhodnotila.

I když doba koronavirová zatím nepominula, za více než měsíc jsme si tak nějak na toho čínského laboratorního vetřelce zvykli. A právě to Hana Slámová vnímá jako prvek, který úžasnou sounáležitost české veřejnosti změní. „Každý půjde za svými běžnými lidskými starostmi. Ale pro každého, kdo se do pomoci zapojil tohle období něco znamená. Třeba to, že sami šli a dělali něco pro druhého. Mě osobně, to opravdu hodně bavilo,“ dodala.

Koronavirová krize ukázala nové české hrdiny - zdravotníky, lékárníky, řidiče autobusů, prodavačky, pošťačky a další profese. Všichni zaslouží obdiv a poděkování. Deník je představuje v seriálu. Další příběhy hrdinů čtěte ZDE.