Dávno pryč jsou doby, kdy dívky netrpělivě čekaly na oslavu svých osmnáctin, aby mohly kráčet se svými vyvolenými k oltáři. Dnešním trendem je užívat si svobody co nejdéle a do manželství vstupovat až po letech soužití takzvaně na zkoušku. Skutečně se tak stal oficiální svazek muže a ženy přežitkem či „pouhým papírem“?
Od 90 let minulého století se toho opravdu dost změnilo. Zatímco si v roce 1992 řeklo své ano 610 párů, o deset let později to bylo už o dvě stě snoubenců méně. Od té doby však k markantnější změně nedošlo.
V roce 2006 bylo na Benešovsku sezdáno 426 párů. Z toho zažilo svoji první svatbu 341 mužů a 336 žen. Do kategorie rozvedených patřilo třiaosmdesát ženichů a pětaosmdesát nevěst. Zbytek, dva muži a pět žen, vstupoval do dalšího manželství jako ovdovělí.
Že u znění svatebních zvonů rozhodně neplatí rčení jednou a dost, dokazují údaje Českého statistického úřadu. Minimálně čtvrtý obřad ve svém životě prožilo v roce 2006 pět žen a jeden muž.
Průměrně se ženy v dnešní době vdávají v 26 letech, muži se žení o 3 roky později. Přitom stále vzrůstá počet těch, kteří se zaváží slibem manželským v rozmezí 30. až 34. roku života.
Přesto však ještě úplně nevymizely svatby čerstvě dospělých. Rok 2006 byl takovým životním zlomem pro 13 osmnácti až devatenáctiletých dívek a 2 stejně staré mladíky. To o deset let dříve vstoupilo do manželství 86 slečen a 15 chlapců.
