Podle Jiřího Miky, ředitele Středočeské vědecké knihovny v Kladně, kde se slavnostní akt konal, má každoroční udílení ocenění především symbolický význam.

„Smyslem soutěže je vlastně poděkování lidem, kteří dobře dělají svou práci, která je jejich koníčkem, a jejich práce je mnohdy nedoceněná. Zároveň je to i motivace pro ostatní dobrovolné knihovníky a knihovnice, aby se i oni pokusili udělat z malé knihovny kulturní centrum obce. V neposlední řadě tím chceme motivovat i vedení obcí k co možná největší podpoře svých knihoven," podotkl ředitel Středočeské vědecké knihovny v Kladně. 

V soutěži se hodnotí přístup do knihovny pro seniory a handicapované, otevírací doba a podpora obce, znalost a odbornost knihovníka, jeho zájem o sebevzdělávání, spolupráce se školami, motivační programy pro čtenáře, webové stránky, počet vypůjčených knih, velikost a přírůstek knižního fondu, vzhled knihovny, vývoj počtu čtenářů nebo počet akcí.

„Já jsem knihovnicí od roku 2012. Vlastně jsem se jí stala rok poté, co jsme se do Chocerad přestěhovali z Prahy," prozradila v úvodu Lucie Vrtalová, která před příchodem do Chocerad působila coby textilní výtvarnice v jednom z pražských divadel, a jako asistentka na vysoké škole umělecko-průmyslové, kterou sama vystudovala.

V době, kdy se Vrtalovi nastěhovali do rodinného domku v Choceradech, byla Lucie na mateřské dovolené a hledala nějaký přivýdělek. A právě tehdy opustila shodou okolností dlouholetá choceradská knihovnice svůj post a knihovnu čekala velká modernizace. Bylo třeba převést evidenci bezmála osmi tisíc titulů knih a všech klientů obecní bibliotéky do elektronického knihovního systému Clavius.

„Mě knížky vždycky bavily, takže jsem se dohodla se starostkou Evou Bubnovou, že knihovnu převezmu. Navíc díky své profesi a paní starostce, která mi dala při přerodu knihovny volnou ruku, za což jí moc děkuji, se mi podařilo prostory zútulnit," vysvětlila Lucie Vrtalová, která si nemyslí, že v současné době se mají v knihovně pouze půjčovat knihy, ale má být i jakýmsi komunitním centrem.

Proto se snaží alespoň jedenkrát měsíčně pořádat v bibliotéce různorodé besedy. Žádné intelektuální přednášky, kdy jeden člověk mluví a ostatní jen tiše naslouchají, ale zajímavá posezení plná otázek a odpovědí.

„Začínali jsme egyptologem Jiřím Janákem, pak tady byla přednáška o astronomii. Pozvání přijala i paní Eva Strusková, která napsala knížku o animaci, jsou tady i cestopisné besedy. Byl tady například Martin Smetana, který žije v Choceradech a strávil měsíc v Bolívii a Peru. Vždycky se snažím, aby se to týkalo knih. Ale není to pravidlo," zdůraznila oceněná knihovnice.

Stejně tak jako v původních prostorách knihovny, v budově základní školy, tak i nyní v budově Mateřského centra Sluníčko, kam se knihovna v září letošního roku přestěhovala, se Lucie snaží věnovat i dětským čtenářům. Spolupracuje se školou, kdy jednou za jeden, dva měsíce připravuje pro žáky komponované pořady ušité přesně na míru potřeba pedagogů, a každý čtvrtek přichází do choceradské bibliotéky děti ze školní družiny.

„Snažím se, aby byla knihovna zajímavá i pro ty úplně nejmenší. Takže už pro dvou, tříleté děti pořádám kombinované pořady. Trvají zhruba pětačtyřicet až padesát minut, kdy jim nejprve čtu nějakou českou klasiku, potom jim pustím dvě pohádky večerníčkového formátu a nakonec je výtvarná dílna, která se tématicky váže k tomu, co jsem jim četla. A nechybí ani tématické občerstvení. Když máme na pořadu pohádky O pejskovi a kočičce, tak napeču například sušenky ve tvaru pejsků nebo kočiček," popsala jednu z mnoha akcí v choceradské knihovně, které se konají vždy od října do března Lucie Vrtalová.

Knihovna je otevřena tři dny v týdnu a tak, aby provozní doba vyhovovala každému. Tedy jeden den od 12 do 17 hodin, druhý den 10 do 14 hodin a v sobotu mohou zájemci knihovnu navštívit v průběhu dopoledne. Zbylé dva dny pak Lucie Vrtalová dělá práci, kterou nelze vykonávat, když jsou v knihovně lidé. Například nákup, obalování a zapisování nových knih.

Stejně tak jako knih i škála lidí, kteří do knihovny přichází, je různorodá. Děti si nejvíce půjčují dětské detektivky, nebo knihy typu Malý poseroutka, což je něco na způsob komixů, či Cesta malého pána. Dospělí pak severské detektivky, romány, bestsellery, ale i českou klasiku.

„Děti sem chodí tak do páté třídy. Potom pouze ty, které čtení fakt baví. A co se týká dospělých, buď mladé maminky s dětmi, a pak až tak kolem 55 až 60 let. Co je málo zastoupená skupina, tak to jsou muži. Těch sem chodí opravdu minimum," zkonstatovala Lucie Vrtalová a dodala, že nebýt její milé kolegyně Jiřiny Hanové, která jí se vším pomáhá, často na úkor svého volného času nemohla by celou řadu kulturních akcí na půdě knihovny vůbec pořádat.