Předností Aleny Jenšíkové je především vzácné umění hledat a především nacházet kompromisy. Dokázat se s lidmi v obci domluvit. A to bez toho, aby to pro někoho bylo nepřijatelné. Má svou vnitřní víru a ta jí pomáhá překonávat těžkosti.

„Jsem věřící člověk, ale nejsem ortodoxní katolík. To, v co člověk věří, má v sobě zafixované každý," vyznává se starostka Kamberka.

Drží se toho, a právě proto v obci nemá žádné velké problémy. Lidem, kteří ji nějakým způsobem zklamali, dá druhou i třetí šanci.

„Práce, kterou pro obec dělám, mě baví. Baví mě styk s lidmi, jsem nekonfliktní, život beru tak, jak přichází a nedělám si z ničeho příliš velké starosti. A myslím si proto, že právě tohle mi pomáhá udržovat si zdraví. Bude mi dvaasedmdesát a nikdy jsem nebyla vážně nemocná, i když právě teď mě bolí ruka. Ale ta je asi jen udřená," zhodnotila Alena Jenšíková.

V Kamberku, ostatně jako kdekoliv jinde, není všechno ideální. I v obci proslavené těžbou zlata se najdou lidé, kteří starostku nemusí. I s nimi však Alena Jenšíková v rozhodujících okamžicích vychází.

Oporou práce kamberského úřadu a potažmo i Aleny Jenšíkové jsou místní spolky. Některé se scházejí v klubovně bývalé kampeličky, jiné se sejdou raději v hospodě. K nejaktivnějším patří místní dobrovolní hasiči. A přes to, že svaz žen už v Kamberku nefunguje, práce pro obec ženy odvádějí i bez zastřešující organizace dost a dost. Možná také proto, že se tam najde dost žen, kterým, podobně, jako Aleně Jenšíkové, zemřel manžel.

„Kamberk ale není jen o Aleně Jenšíkové," drží se trochu zpátky starostka. „Třeba Sokolové si své aktivity řídí sami. S otcem jsem odmala sledovala hlavně hokej, a když jsem nedáno, na konci léta byla v Kamberku poprvé na celém fotbale, kterému vůbec nerozumím, užasle jsem sledovala, jak jsou ti hráči svižní. Na celém fotbale jsem opravdu nikdy v životě nebyla, protože jsem tam vždycky přišla, něco si koupila, abych udělala Sokolům tržbu, a zase jsem šla," zasmála se Alena Jenšíková.

Od roku 2006 mají v Kamberku setkání s Mikulášem, čertem a andělem chovanci ústavů sociální péče. U zrodu a hlavně udržení tradice stála právě současná starostka.

„Byla jsem u toho, ale s nápadem přišla jedna paní ze Šebířova. Dnes je hybnou silou akce Linda Nárovcová, která se stará o organizaci téhle mikulášské besídky," potvrdila starostka.

I za tři roky, kdy se budou konat další komunální volby, se jich Alena Jenšíková zúčastní.

„V nejlepším je ale třeba přestat. Starostkou už být nechci. Jsem šťastný člověk, který neztratil víru v dobro lidí,"dodala Alena Jenšíková a už nyní plánuje, jak se po volbách bude starat o „jen" místní zemědělské muzeum nebo kroniku.