„Ač jsem byl ještě malé dítě, situace, která se stala z ničeho nic mě zaskočila,“ přiznává benešovský patriot a někdejší místostarosta, podnikatel Tomáš Podhola s tím, že ten den brzy ráno, ještě před svítáním, ho probudil hluk z ulice. Tehdy s rodiči a bratrem bydleli v rohovém domě mezi Antuškovou a Novou pražskou ulicí, v němž má dnes svou provozovnu. „Vešel jsem do obývacího pokoje, táta seděl na židli u televize a zíral na malou černobílou obrazovku z pár centimetrů. Když mě uslyšel přicházet, otočil se a brečel. Bylo to poprvé, kdy jsem ho tak viděl,“ popsal. Spát už nešli a z televize se dozvěděli, že Československo postupně obsazují vojska pěti spřátelených zemí.

close Tomáš Podhola 21. srpna 2023 ve svém obchodě, info Zdroj: Deník/Zdeněk Kellner zoom_in Tomáš Podhola 21. srpna 2023 ve svém obchodě,

Z té doby vzdálené pětapadesát let si Tomáše vybavuje i další situace. Dnes stojí dům, v němž Podholovi před více než půlstoletím žili na světelné křižovatce ulic Antuškovy, Nové Pražské a Čechovy. Tehdy však při jízdě od Prahy na Vlašim vozidla musela u Podholů zahnout vpravo směrem k centru města a teprve po několika desítkách metrů odbočit vlevo do Čechovy ulice. Levou část Nové pražské ulice tvořil statek, pravou rodinné domy, které později ustoupily výstavbě panelákového sídliště. „V noci z jedenadvacátého na dvaadvacátého srpna jela kolem nás od Prahy kolona tanků. Druhá tou dobou vyjížděla z Čechovy ulice. Když se posádky prvních tanků uviděly, kolony se zastavily. První tanky pak pro jistotu trochu couvly.

Ani nevěděli, kde a proč jsou

Vojáci asi nečekali, že by proti nim mohly vyjet nějaké tanky československé armády. Vlastně se ale lekli jen sami sebe. Obě kolony totiž tvořily tanky sovětské armády. Jenže to velitelé asi netušili. Vyslali proto na průzkum samopalníky, kteří se plížili podél zdí domu Martínků a Nové hospody a teprve díky tomu zjistili, že tam není žádný nepřítel, kterého v Československu hledali. Pozorování situace z potemnělého okna bylo docela napínavé,“ směje se tomu dnes Tomáš Podhola.

Jeho další vzpomínka není už tak dobrodružná. Stala se během některého z následujících srpnových dní. S partou stejně starých kluků Tomáš zvědavě okukoval sovětské vojáky v Čechově ulici v místech, kde dnes stojí areál technických služeb. Vojáci se tam napojili na hydrant s pitnou vodou. Tu pak v cisternách vozili ostatním zakopaným na poli mezi Benešovem a lesem Tužinkou, kde byl porostem dobře ukrytý a střežený, velký, vojenský, muniční sklad. „Ptali jsme se vojáků u hydrantu, proč tady jsou. Myslím, že docela dobře rozuměli, na co se jich česky ptáme a my jsme z části pochopili, co nám odpovídají. Vytušili jsme, že mladí zmatení kluci ani neví, kde a proč jsou,“ tvrdí pamětník.

S okupanty se nebavíme

Tento zážitek měl však také pokračování. Podholův otec svým dvěma synům kvůli bezpečnosti zakázal stýkat se a bavit s ruskými vojáky. Tehdy svůj zákaz dokonce před nimi i ostatními členy klukovské party prosadil velmi rázně. „Dostal jsem pohlavek a přede všemi mi připomněl, že se s okupanty nebavíme a odvlekl mě domů,“ pamatuje si. Podnikatel Tomáš Podhola je dnes profesionálním fotografem. Obor vystudoval, ale zachycování prchavých okamžiků ho lákalo už jako malého kluka. Měl totiž i vybavení - sovětský fotoaparát Ljubitěl, dvouokou zrcadlovku podobnou známější Flexaretě. Právě jím v roce 1968 dokumentoval tehdejší události viděné dětským pohledem. Bohužel se žádný ze snímků nedochoval.

„Táta, který odcházel v půl páté ráno do práce a po čtvrté hodině se vracel, o mém focení okupantů nevěděl. Já mu to neříkal, ale ne proto, že bych chtěl něco tajit. Jen mě nenapadlo, že by to mohlo být třeba i nebezpečné,“ tvrdí Tomáš. Ač se žádný z jeho snímků nedochoval, pamatuje si, že fotil například od Hotelu Pošta spodní část piaristické koleje. Situaci tam zachytil jiný fotograf a snímek je v Benešově docela známý. Tomáš fotil také z dědovy zahrady, která ležela na dohled Tužinky. Samozřejmě bez teleobjektivu a také z bezpečné vzdálenosti.