V okrese bylo několik vojenských posádek – v Benešově sídlily v kasárnách Táborských a Pražských. Les zvaný Tužinka skrýval tou dobou přísně střežený vojenský muniční sklad. Československá lidová armáda měla posádku také v Lešanech v místech, kde je dnes Vojenské technické muzeum a traduje se, že tamní velitel se okupantům dokonce postavil a jeho mužstvo bylo připraveno v narychlo vykopaných zákopech k boji. Vojáci měli základnu také u Bukovan, kde měla být rozmístěna protiletadlová obrana Prahy. Ani odtud ale transportním letadlům sovětské armády střelba nehrozila. Na vzdáleném předměstí Vlašimi, u vlakové zastávky Domašín, běžně řečeném Bruku, vojáci využívali podzemní palivové nádrže. Důležité místo pro hospodářství Československa bylo i ve Vlašimi v podobě zbrojovky Sellier & Bellot, tehdy socialistických Blanických strojírnách.

Priority byly jinde

Přes to všechno nepatřilo Benešovsko k nejdůležitějším místům vpádu do Československa. Také proto vojska pěti států Varšavské smlouvy prošla celkem hladce do všech koutů republiky. Potvrdil to také Daniel Povolný, odborník z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se dlouhodobě věnuje českým a československým dějinám v letech 1945 až 1989 a specializuje se například i na události let 1968 a 1969. „Benešov nebo celý okres v rámci obsazení Československa zásadní význam neměl,“ tvrdí odborník s tím, že v první řadě okupantům šlo o obsazení největších měst, tedy Prahy, Brna a Bratislavy. Ruku v ruce s nimi pak přišla na řadu také nejvýznamnější vojenská centra v Příbrami, Táboře a Trenčíně, kde sídlila velitelství vojenských okruhů. Teprve pak přišla řada na obsazení velitelství vojenských divizí.

close Transport tanků na benešovském nádraží. info Zdroj: Státní okresní archiv Benešov zoom_in Transport tanků na benešovském nádraží.

V Benešově sídlil 79. motostřelecký pluk, což byl jeden ze čtyř útvarů, které divize měla. Jeho obsazení mělo svůj význam, ale cíle v rámci obsazování Československa byly jiné. „Právě proto byl primárním cílem tankové divize, která jela z Polska objet Prahu přes Kutnohorsko a Benešovsko a cestou na České Budějovice obsadit Tábor,“ vysvětlil Povolný. „Obsadit Benešov bylo sice důležité, ale ne tolik, jako právě Tábor.“ Podle Povolného byly priority strůjců obsazení Československé socialistické republiky (ČSSR) nastavené tak, že velký význam při něm nehrála například ani vlašimská zbrojovka. „Šlo jim o to „ochromit hlavu“, tedy obsadit Prahu, kde sídlilo politické, státní i armádní vedení stejně jako všechna ministerstva. V okamžiku, kdy vyřadíte vládu, prezidenta, prvního tajemníka ÚV KSČ ze hry, nenastává sice panika, ale je nastolena otázka „co vlastně máme dělat?“

První hodiny provázel chaos

První hodiny okupace ČSSR proto provázel chaos. Prvním vodítkem ve všeobecném zmatku bylo prohlášení předsednictva ÚV KSČ. V něm se podle historika mimo jiného uvádělo, že o událostech, které vedly k invazi předsednictvo nic nevědělo, a proto se jedná o akt odporující mezinárodnímu právu. Současně ale ministr obrany Martin Dzúr vydal rozkaz, aby se nikdo postupujícím vojskům nebránil a nekladl odpor. Šlo o to, aby ozbrojené síly, tedy armáda, Sbor národní bezpečnosti a Lidové milice nezahájily střelbu.

close Nepodporujte okupanty – psali odvážní Benešáci a pak plakáty vyvěšovali na Státní spořitelnu info Zdroj: Reprofoto: Státní okresní archiv Benešov zoom_in Nepodporujte okupanty – psali odvážní Benešáci a pak plakáty vyvěšovali na Státní spořitelnu.

„Zajímavostí těch okamžiků je, jak se tehdejší ministr obrany Martin Dzúr nechal od Sovětů pomýlit. I on vydal vojsku rozkaz v tomto duchu jako předsednictvo ÚV. Sověti mu totiž tvrdili, že je všechno domluveno. Nedošlo mu, že domluva Sovětů je jen s konzervativní částí ÚV KSČ nikoliv s částí progresivní. Dzúr to pochopil tak, že ho vynechali z rozhodování o tom, jestli se obsadí vojensky Československo nebo ne. A to se ho velmi dotklo,“ připomněl Daniel Povolný s tím, že se rozrušený Dzúr pak ptal Oldřicha Černíka, tehdejšího ministerského předsedy a také jednoho z čelných představitelů československého obrodného procesu, s kým ohledně okupace hlasoval. „Dostalo se mu odpovědi, že s většinou,“ potvdil historik.

close Transparent na Vítězném (Masarykově) náměstí v Benešově info Zdroj: Reprofoto: Státní okresní archiv Benešov zoom_in Transparent na Vítězném (Masarykově) náměstí v Benešově

Jenže Dzúr si to vysvětlil tak, že hlasoval pro legalizaci okupace, ne proti ní. Proto vydal rozkaz, aby armáda poskytla spřáteleným, ale nyní okupačním vojskům, svou pomoc. Po druhé hodině odpledne Československý rozhlas, jehož vysílání nechal ministr Karel Hoffmann zastavit, aby nemohlo být odvysíláno Provolání Všemu lidu ČSSR, dokument stejně „odvysílal.“ Díky Rozhlasu po drátě. Na Generálním štábu Československé lidové armády ho spolu s podřízenými generály poslouchal i ministr obrany a také Sověti.

close Ohrada kolem staveniště OV KSČ na Malém náměstí v Benešově. info Zdroj: Státní okresní archiv Benešov zoom_in Ohrada kolem staveniště OV KSČ na Malém náměstí v Benešově.

„Všichni z toho byly auf, protože tvrdili, že to není to správné prohlášení a to, že teprve přijde. Jenže nepřišlo ani po páté hodině odpoledne, kdy byly rozhlasové vysílače znovu v provozu,“ sdělil historik. „Znovu totiž zaznělo původní prohlášení.“ Na jedné straně tedy bylo prohlášení ÚV odsuzující okupaci, na druhé straně ministr obrany vydal rozkaz neklást odpor a pomáhat okupantům. Právě proto se Dzúr oprávněně obával, že mu armáda odepře poslušnost, protože, byť nedopatřením, šel proti prohlášení.