Už při příjezdu na místo určení, tedy do Pece pod Sněžkou, bylo jasné, že to rozhodně nebude procházka růžovou zahradou. Nejen pro figuranty, ale hlavně pro samotné záchranáře. Hory totiž pokrývala souvislá sněhová nadílka sněhu. Pro hasiče to byla situace o to složitější, že součástí cvičného zásahu byla i záchrana dvou vozíčkářů.

„Není problém je z kabinky spustit dolů, ale složitější bude jejich následný přesun těžkým terénem do bezpečí,“ neskrýval své obavy před začátkem cvičení koordinátor celé akce Martin Špaček z Hasičského záchranného sboru KHK. To už se před kabinkami lanovky řadili figuranti, mezi kterými byl i reportér Deníku. „Jdete do třetí kabinky, to budete mít pak kousek po svahu dolů,“ řekla našemu týmu mluvčí krajských hasičů Martina Götzová.

Za pár minut jsme si již dali okružní jízdu na Růžovou horu a zpět. Při druhé jízdě však najednou lanovka zastavila a pod námi zela asi desetimetrová prohlubeň zakončená potokem. Naše pohledy se však upínaly na červené mužíky, kteří se k nám po zemi pokoušeli prodrat skrze bílou hradbu sněhu. Tu a tam některý z nich upadl. Ale hned se znovu zvedl a pokynem ruky nám dával najevo, že záchrana se blíží.

Nakonec jsme na ni čekali necelou hodinu. A byli jsme rádi, že jsme se nedostali do situace ze začátku ledna doku 2019, kdy museli záchranáři evakuovat na 70 lyžařů z otevřené lanovky ve skicentru Buková hora na Orlickoústecku. „Tady jsme alespoň v relativním teple. Horší to ale bude, pokud nepřijde záchrana brzy a někdo z nás bude potřebovat na záchod,“ neztrácel smysl pro humor jeden z figurantů, mluvčí Krkonošského národního parku Radek Drahný.

Profesionální makačka

A zatímco jsme drželi nejen stráž, ale i na uzdě své vnitřní pochody v těle, zaujal nás pohyb na nedalekém stožáru, kde se již chystal jeden ze záchranářů dostat se k nám po vodícím laně horské dráhy. Necelých 30 metrů k nám urazil přístrky za pár vteřin. Pak už jsme jen slyšeli boty na střeše lanovky. „Ustupte od dveří, musím je ze shora otevřít,“ zaznělo k nám z výše.

Pak už jen prasknutí, boty v okně a za chvíli před námi stála naše budoucí záchrana. „No, je to docela makačka. Ale už jsem u vás,“ řekl hned ve veřejích nad propastí hasič z náchodské stanice. To už nás jednoho po druhém bral a postupně „vkládal“ do připraveného trojúhelníkového sedáku. „Povolte, běžte ke dveřím, stoupněte si na okraj, napněte nohy a trošku povolte zadek. A nekoukejte dolů,“ hlesl. Poslechl jsem ho.

Dalších deset vteřin si nepamatuji vůbec. Jen vím, že jsem najednou na zemi a žiji. Bez větších problémů přežil záchranu i jeden z handicapovaných figurantů Libor Bohdanecký. „Původně jsem se bál. Hlavně toho vysazení do volného prostoru. Ale ti chlapi jsou fakt třída a vše zvládli bez komplikací,“ řekl po vysvobození Bohdanecký.

Jakmile se na zem snesl spolu s dalším záchranářem, který jej celou dobu jistil, putoval muž na nosítkách až do základního tábora. „Byl jsem příjemně překvapen. Vůbec jsem nečekal, že celá akce bude tak komfortní. Teď můžu všem postiženým bez ostychu vzkázat, že se nemusejí ničeho bát. Pokud by se v horách něco stalo, tak pomoc je zde na velice profesionální úrovni,“ dodal Bohdanecký a na dálku poděkoval nejen všem figurantům, ale hlavně třicítce krajských hasičů a 20 příslušníkům Horské služby, kteří se na celé akci podíleli.

Byli to horští záchranáři nejen z Čech, ale i z přilehlého Polska.