Uštknutí od druhu zmije, který žije v naší republice nebývá podle mluvčí středočeské záchranky Terezy Janečkové smrtelné a většinou je bez vážnějších zdravotních komplikací.

„U zdravého dospělého člověka může dojít k bolestivosti a otoku místa kousnutí popřípadě bolestem hlavy. Rizikovější skupinou jsou malé děti, staří lidé nebo osoby s oslabeným imunitním systémem, u kterých uštknutí může vyvolat alergickou reakci, poruchy srdeční činnosti a periferních nervů,“ řekl Tereza Janečková.

U některých lidí se může také podle lékařů objevit nadměrné pocení, břišní kolika, průjem, zvracení, otok obličeje, rtů i jazyka. „V nejtěžších případech může během krátké doby nastat šokový stav se selháním srdce, plic, ledvin a celkovým krvácením. Na zmijí uštknutí se podávají kortikoidy a antihistaminika. Speciální sérum se v současné době používá minimálně, pouze v případech, kdy se jedná o výrazné zhoršení zdravotního stavu, protože sérum může vyvolat nežádoucí alergickou reakci,“ upřesnila mluvčí.

Jako první pomoc při uštknutí už lékaři nedoporučují místo zaškrcovat, protože se tím zraněné místo ještě více traumatizuje. V žádném případě ránu nenařezáváme! Stačí ji sterilně překrýt, chladit, část těla kolem rány, například končetinu, znehybnit. V případě uštknutí na končetině je dobré jí zvednout nad úroveň srdce, postiženého ponechat v klidu a zavolat záchrannou službu na čísle 155.

Zmije obecná má velmi variabilní zbarvení a nemůžeme se ani spoléhat na to, že ji bezpečně rozeznáme od jiných hadů tím, že uvidíme známou klikatici na hřbetě.

„Poměrně zavalité tělo tohoto kriticky ohroženého živočicha dosahuje délky zhruba 80 centimetrů. Při určování druhu se nesmíme spoléhat jen na hřbetní klikatici, protože zbarvení je velmi variabilní a právě klikatice často chybí,“ řekla Deníku Lucie Spálenková z Ochrany fauny ČR. Zejména u samců je podle přírodovědců pro zmiji nejtypičtější šedavé zbarvení.

Dále se vyskytuje barva béžová a hnědá v nejrůznějších odstínech. V přírodě se však vyskytují i jedinci značně odlišní, kteří působí cizokrajným dojmem. „Jedná se o celočernou (morfa prester) a celočervenou formu (morfa chersea), která je vzácnější. Zaručeným určovacím znakem je oko. Duhovka je žlutá až červená se svislou zřítelnicí na rozdíl od užovek, kde je zornice kulatá,“ doplnila Spálenková.

Zmije zimují od listopadu do března v kořenech stromů, skalních štěrbinách, norách hlodavců a podobně. „Milují vlhká, ale zároveň slunná stanoviště. Vřesoviště, rašeliniště, břehy potoků, vlhké louky či paseky. Jejich denní aktivita je značně závislá na počasí. V letních měsících jsou nejaktivnějšími ráno a za soumraku, kdy se vydávají na lov. Živí se drobnými hlodavci, ještěrkami, obojživelníky. Na větší živočichy včetně člověka zpravidla neútočí. Během dne se zmije ukládají ke spánku, často na sluníčku, kde se vyhřívají. V případě velkých veder se i zmije skrývají před přímým slunečným zářením,“ upozornila Lucie Spálenková s tím, že právě při tom, když se plaz sluní, je největší riziko uštknutí, protože reaguje na náhlé vyrušení.

Zmije nejsou živočichové nijak zákeřně útočící, ale při neopatrnosti v terénu při houbaření, procházce, spor­tu a podobně, může dojít k uštknutí. „Při uštknutí se však do těla dostává pouze jedna třetina smrtelné dávky,“ uzavřela Spálenková.