„V Sedlci vznikla odbojová skupina s úkolem odzbrojování německých jednotek v obvodě sedleckého okresu," píše k jedné z nejpodrobněji zpracované historii města jeho web. „Všechny cesty a východy ze Sedlce obsadili ozbrojenými hlídkami pod vedením záložních důstojníků. Současně navázali spolupráci s Prčicí. Všechna opatření v našem kraji měla zabránit postupu německých vojsk směrem na Prahu," uvádí web.

V neděli 6. května postavili partyzáni na silnici u Loudilky zátarasy, v Heřmaničkách za pomoci zbraní zajali a odzbrojili 30 esesáků a později odrazili, při několik hodin trvající přestřelce, postup německých motocyklů na Prčici. 

Druhý den brzy ráno Němci v Heřmaničkách při domovních prohlídkách hledali jim zabavené zbraně, ale nenašli je. Zajali však 80 mužů, které použili jako rukojmí.

„Německé rojnice zatím pokračovaly v pronikání na Sedlec. Zatím se je ale dařilo odrážet," uvádí zápisky s tím, že už v tu dobu obyvatelé města očekávali každou chvíli kapitulaci Německa a konec války.

Němci ale situaci v Sedlci nevzdávali, zakázali vycházení pod trestem zastřelení a vyzvali obyvatele, aby jim nebránili v průjezdu.
Němci se totiž chtěli dostat do Kamýka nad Vltavou k Američanům, v žádném případě nechtěli padnout do zajetí Rusů.

V pondělí 7. května odpoledne se partyzáni a s nimi i lidé ze Sedlce dostali do kritické situace.

„Po třinácté hodině se tanky a motocyklové oddíly z Heřmaniček vydaly k Prčici a hnaly před sebou zajaté muže, kteří museli na Loudilce odstranit zátarasy. Pak je propustili, jen šest mladistvých si ponechali jako rukojmí," píše se na stránkách města.
Pomoc před postupujícími Němci, o níž žádalo velitelství Sedlec, nepřicházela.

„Proto byl ve 12.30 vydán příkaz nestavit se proti tankům se zbraní v ruce a vyjednávat," uvádí zdroj a pokračuje: „Na konci Prčice měl hlídku se zbraní v ruce Miroslav Čech, úředník Okresní nemocenské pojišťovny v Sedlci. Ve chvíli, kdy auto s německým důstojníkem a vojáky vjíždělo do Prčice, na ně vystřelil. Byl to osudný výstřel, který ovlivnil průběh dalších událostí. Čech předpokládal, že stačí uniknout. Ale vzápětí byl zasažen střelou a těžce zraněn. Němci donutili prčické občany k odklizení převráceného žebřiňáku a vjeli do Prčice. Před nemocnicí auto zastavilo a zřídili si zde služebnu, obsadili i radnici, poštu. Ve 13 hodin byl zahájen útok na Sedlec. Pět minut nato už rachotí po prčickém mostě pásy tanků a hřmí výstřely. SS-mani vnikají do první budovy – do sklepa, kde se skryla ozbrojená hlídka s obyvateli domu. Všichni muži jsou naloženi na auto a odvezeni na náměstí. Z mostu shazují SS-mani granát na ukrytého strážného."

Do Prčice pak přijel také důstojník SS z Vrchotových Janovic, ale partyzáni ho zastřelili a zřejmě to byl důvod k pomstě. Němci i v samém konci své vlády hrozili, že Sedlec potká osud Lidic!

Vyděšení lidé ale prchají do okolních polí nebo se schovávají ve sklepích a na půdách. Tanky se ale přesouvají na okraj města a střílejí po všem, co může podle nich být partyzán, nepřítel.

„V polích a příkopech našlo smrt devět nevinných lidí: V. Blažková Sedlec, vdova v penzi, J. Brožek Sedlec, dělník, J. Calta Sedlec, výměnkář, M. Čech Prčice, úředník, F. Chomátová Sedlec, matka 4 dětí, A. Míka Střezimíř, dělník, V. Novotný Mrákotice, rolník, K. Pech Sedlec, dělník, J. Trojáček Vrchotice, krejčí.

Ve městě v té době probíhají domovní razie a nacisté z úkrytů vyhánějí všechny muže bez rozdílu věku a odvádějí je na náměstí k ostatním zadrženým.

„Předseda národního výboru v Sedlci je pod hrozbou zastřelení donucen chodit ulicemi od domu k domu. Kusem železa, na které tloukl, svolával všechny muže. Na náměstí jsou obráceni hlavou ke zdi hotelu Záložna a s rukama nad hlavou čekají několik hodin před namířenými puškami a samopaly do jejich zad na svůj ortel. V 15 hodin začíná drancování opuštěných domů. Loupí se i v obchodech, nepotřené věci jsou pohazovány po náměstí. Je demolována četnická stanice a kanceláře soudu."

Ve čtyři odpoledne vyhlásil předseda výboru dohodu s Němci: „Padne-li jediný výstřel bude srovnána Sedlec se zemí."
SS-mani pak ze zadržených Čechů vybrali ty, které považovali za partyzány, odvlekli je z náměstí kolem školy do míst, kde nyní stojí památník z tam popravili. Celkem se exekuce týkala jedenácti mužů z nichž se většina povstání vůbec neúčastnila.

Na náměstí 7. května 1945 našli smrt K. Dvořák rolník, Divišovice 33 let, S. Mrázek zámečník, Prčice 40 let a muži ze Sedlce J. Houda malíř, 19 let, L. Nádvorník kominík, 18 let, F. Prokop učitel, 34 let, J. Počta zřízenec, 36 let, K. Svatek pekař, 27 let, G. Varga dělník, 31 let, F. Včelák automechanik, 34 let, E. Vodňanský řezník, 41 let, K. Vodňanský dělník, 36 let.

Po 18 hodině pak rozzuření Němci zapálili sedleckou školu a vyhodili ji do vzduchu.

„Požár trval tři dny. Muži pak museli za dozoru SS-manů do obnovit zničené nebo poškozené nápisy v celém městečku," uvádí web Sedlce-Prčice.

Ale drama se v té době odehrávalo i v Prčici. I tam Němci shromáždili zajaté muže na náměstí. Nejdřív je nahnali do sálu hostince U Lišků a čekali na rozkaz velitele ze Sedlce. Pak muže vyhnali před hostinec a postavili ke zdi proti nemocnici.

„Za této situace, kdy se schylovalo k tragédii, šla tajně na Kvašťov paní Hudcová za majitelem velkostatku, profesorem Johannem Eiblem, který, ačkoliv byl Němec, choval se v průběhu války k našim občanům slušně. Hudcovi byli po dlouhé roky ve službách majitelů velkostatku, Eiblů. Paní Hudcová byla v rodině kuchařkou a pan Hudec pracoval jako zahradník a správce. Když vylíčila, co se v Prčici odehrává, že mužům hrozí zastřelení, šel profesor Eibl okamžitě do Prčice, kde využil svého vlivu německého příslušníka a příslušníka vyšší společenské třídy k přímluvě za prčické občany. Prosil za propuštění zajatců, prosil o ušetření Prčice. Zaručil se svou osobou za Prčici a její občany," popisuje událost text na webu města.

Kolem půl deváté večer Němci všechny muže, pravděpodobně na přímluvu profesora Johanna Eibla, propustili a odtáhli zpátky do Heřmaniček a druhý den, v úterý 8. května, ustoupili až do Votic.
Zdroj: www.sedlec-prcice.cz