I tam slyšeli o českých pěstitelích ovoce, kteří pokáceli stromy a raději zaseli obilí nebo řepku. Podle soběhrdského starosty Pavla Bartíka ale problém spočívá v tom, že pěstitelé ovoce produkují na přímý prodej a nezabývají se jeho dalším zpracováním. V Soběhrdech přitom vycházejí především z toho, že je možné dělat věci jinak, než je dělají jinde. Dokladem toho je od 1. ledna 2023 obcí provozovaná restaurace, která vaří obědy pro místní i přespolní. Starostové z okolních obcí sice kroutí hlavami a míní, že jde o čiré bláznovství, ale Pavel Bartík má jiný názor.

„Dnes možná máme obecní hospodu jako jediní, ale v budoucnu budeme jen obcí, která byla první,“ je přesvědčený a vychází především z toho, že obce, které budou chtít mít něco navíc, se o to budou muset postarat vlastními silami a ne jen čekat na to, kolik peněz přijde ze státního rozpočtu. Další plány Soběhrdských se proto odvíjejí od obnovené historické cesty mezi Soběhrdy a Petroupimí. Lidé z obou obcí kolem ní brigádnicky vysadili původní odrůdy jablek a švestek. A starosta právě v ovoci, navzdory zmiňovaným okolnostem, vidí velký potenciál. Už za deset let bude alej čítající na sedm desítek stromů plodit opravdu velké množství ovoce. To bude k mání v podstatě všem, kteří tudy půjdou.

„Do budoucna ale plánujeme také hospodařit. Nebudeme kupovat kombajny a pěstovat obilí, ale chtěli bychom na podzim 2024 vysadit ovocný sad na obecních třech hektarech, které vytáhneme z nájmu,“ prozradil plány Pavel Bartík. Sad by podle něj měl mít 300 až 400 stromů a obec si na jejich výsadbu nechala udělat projekt od zkušeného sadaře, aby ovoce dozrávalo pokud možno ve stejný čas. Náklady vzniku sadu odhaduje starosta na zhruba tisícikorunu na jeden stromek. O návratnosti investice nemluví, protože doba, kdy bude možné sad začít komerčně využívat, potrvá od vysazení nejméně deset let.

„Jaké budou ceny za deset let není jasné. My výsadbou prvotně sledujeme nekomerční profit spočívající ve vzniku krajinotvorného prvku, který třeba k vycházkám budou využívat obyvatelé obce. Komerční využívání budeme řešit, podle toho jak stromy budou dorůstat,“ má jasno Pavel Bartík. Z úrody by chtěla obec produkovat marmeládu a džemy, ale také mošt nebo křížaly. A možná také pálenku. Pravidla pro její produkci jsou však podle starosty dost náročná, proto právě jablkovice, hruškovice nebo klasická slivovice ze Soběhrd není jistá.

„Do celého nápadu se už zapálili někteří lidé, kteří by měli chuť do toho jít. Zatím je to jen taková poměrně vzdálená vize. U staré cesty jsme udělali první krok tím, že jsme tam vysadili stromy. Musíme ale udělat i druhý krok, postarat se o ně a přemýšlet o třetím kroku, až začnou stromy plodit,“ tvrdí. Že k sadaření mají v Soběhrdech blízko se ukazuje při každém vítání nového občánka. Každý kromě pamětního listu dostane od obce také ovocný strom. Je pak na rodičích, zda ho vysadí u sebe na zahradě, nebo někde na obecním. Na stromku pak visí cedulka, kdo je majitelem a ten má také právo sklízet úrodu. Prvním stromků z této tradice je už osm let. V Soběhrdech ale myslí ještě o kousek dál. S výsadbou sadu totiž také uvažují o vlastním včelstvu.