Při svých sto devadesáti centimetrech jen těžko přehlédnutelná. Taková je dvacetiletá benešovská zpěvačka, kytaristka a autorka písniček Sabina Ludányiová. V útulné kavárně popíjí svůj horký nápoj a odpovídá na otázky. Bez manýr, bez předsudků. O zeď má opřenou kytaru, večer vystupje v Čechticích. Podle vlastních slov je Sabina autorkou a interpretkou písniček žánru pop-folk. Bez kytary a zpěvu si už dnes život neumí představit.

Jaké byly vyše hudební začátky, co vás přivedlo k muzice?
Začala jsem na Základní škole Dukelská v Benešově, kde jsem od malička, snad od první třídy chodila do sboru. Pokračovala jsem tam nějakou dobu i na střední škole. To už jsem také vystupovala s benešovskou skupinou Puls. Postupem času jsem se vyzpívala, naučila jsem se hýbat, spolupracovat, přestala jsem se stydět před lidmi, což byl na základce trochu můj problém. S Pulsem hraju až do dneška.

Občas je vás také vidět s kolegy muzikanty hrát ve dvojici. Co pro vás tato spolupráce znamená?
Dříve jsem hrála v duu s Patrikem Stoupou. Teď si občas zahrajeme s Danem Netušilem (čerstvý držitel Benešovského Otika, poz. redakce), se kterým jsem se seznámila v soutěži SuperStar. Další duo tvořím s Jakubem Černým, rodákem z Domašína, se kterým jsem natočila písničku s názvem Ve dvou. To je také jeden z mých projektů.

Vystupujete také sama s kytarou, jak jste se k tomu dostala?
Sama jsem začala hrát poté, co si mě objevil jeden z majitelů vlašimského baru Retro a nabídl mi, jestli si nechci zahrát. Na nabídku jsem kývla, byla jsem docela nadšená, protože to pro mě byla nová zkušenost. Tak jsem se tomu sólovému hraní začal věnovat trochu intenzivněji, abych se naučila ty písničky a pokryla nějaký vymezený čas a zároveň to mělo nějaký hudebný ráz. Nějak se rozkřiklo, že hraju, takže přicházely další nabídky, jako je například ta dnešní v Čechticích…

Na svých vystoupeních hrajete spíše písničky z vlastní autorské dílny nebo převzaté skladby?
Písničky si skládám asi od třinácti let. Byly to nejdříve spíš takové emocionální básničky, později jsme k tomu začala dávat zvuk a vymýšlet melodické a zpěvové linky. To mě nějak drželo a v šestnácti jsme šla do studia, protože jsem dostala nabídku se účastnit na kompilačním albu s názvem Studna neobjevená, kde se představují neznámí písnčikáři. To bylo zajímavé. Svou tvorbu jsem si nechávala spíš pro sebe a na hudebním serveru bandzone.cz, ať si k ní lidé najdou cestu sami.

Měla jste nějaký svůj sólový koncert?
To bylo asi před dvěma lety v Praze na Žižkově. Tam jsem hrála své vlastní písničky. Bylo to dobré, přišlo hodně lidí, hodně mi tam pomohla jedna moje blízká kamarádka. Jinak některé moje písničky upravené pro kapelu jsme hráli také s Pulsem. Jinak když jsem hrála nedávno v Retru ve Vlašimi, tak to byl takový večer, kdy se střídáme, chvíli hraju já, chvíli diskotéka. Prosadit se v dnešní době, není ale vůbec jednoduché.

Kdo je váším hudebním vzorem, čí písničky na vystoupeních hrajete?
Snažím se hrát jak české tak zahraniční autory a oslovit všechny věkové kategorie a pojmout to tak všeobecně. Hraju třeba věci od Adelle, nebo Anety Langerové, ale třeba i Tomáše Kluse nebo Karla Zicha, ze zahraničních třeba ještě anglické The Kooks a řadu dalších…

Jak vidíte svou svou hudební budoucnost, jaký je váš muzikantský sen?
Zatím ještě studuji školu v Českých Budějovicích, ale plánuji se přestěhovat do Prahy, kde bych chtělá ve studiu pokračovat. Tam by mělo být více možností najít si nějakou kapelu a začít dělat vlastní tvorbu s vlastními aranžemi, věnovat se tomu intenzivně a někam se posunout. Benešov je malý a kapel, které hrají převzaté písničky, jako ta naše, je hodně.

Dovedete si představit život bez muziky?
Do mého současného života už od útlého dětství hudba neodmyslitelně patří. Představa, že bych nehrála na kytaru a nezpívala, je pro mě hrozná. Patří to k mému životu, k mé osobnosti i způsobu chování a přemýšlení. Mě hudba dala hrozně moc, pro mě to má velkou cenu. Může být poselstvím při předávání textů. Jindy občas člověk potřebuje vypnout, tak si tu kytaru vezme nebo poslechne a hned se člověku lépe dýchá nebo přemýšlí.

KAREL CHLUMEC