A to i přes fakt, že v druhém kole vypadl. V předchozích letech se zúčastnil hudební soutěže DO–RE–MI a Caruso show.
Přestože se prý muzice aktivně věnuje teprve pět let, má na své kontě už celou řadu vystoupení. A to nejen na Benešovsku, ale po celé republice.
Se svojí skupinou Revival Bad Boys Blue má projekt zaměřený především na posluchače základních a mateřských škol. A jak říká, je velice zdařilý a o nabídky na vystoupení prý nemá nouzi. Kromě toho hraje na tanečních zábavách nebo plesech.
Tento pátek ho dokonce čeká vydání nového CD s názvem Old Good Time's, které se svojí kapelou nahrál v profesionálním studiu skladatele Karla Svobody v Jevanech.
I když Roman Kotlár pochází z romské rodiny, vymyká se veškerým mýtům o této národnostní menšině.
Pracuje, chodí elegantně oblečený, mluví čistou spisovnou češtinou. Když ho požádáte, aby řekl něco romsky, omluví se, že to už umí jen jeho maminka. Má pouze jedno dítě.
Říká se, že Rom má muziku v těle. Roman se jí chodil učit několik let do lidové školy umění, kam chce přihlásit i svého devítiletého syna. Nikdy nebyl trestaný, a první, co vás na něm při setkání zaujme, je jeho mladistvý vzhled a naprosto bílé zuby, které mu září z jeho stále rozesmátého obličeje.
Roman Kotlár má rád muziku osmdesátých let a chtěl s ní prorazit i v soutěži Československo má talent. Bohužel neúspěšně. I když se probojoval do druhého kola, tři červené křížky, které v něm od poroty dostal, mu definitivně vrátka do Las Vegas zavřely.
Jak jste se k muzice dostal?
Zhruba dvacet let jsem sbíral cédéčka skupiny Bad Boys Blue, a od toho to přešlo až k tomu, že jsem sám začal zpívat a hrát na hudební nástroje. S bratrancem Miroslavem jsme založili kapelu Revival Bad Boys Blue s níž hrajeme na plesech nebo vystupujeme v základních a mateřských školách. V těchto dnech nám má dokonce vyjít CD, které se jmenuje Old good time's.
Kromě zpěvu, na jaké hudební nástroje v kapele hrajete?
Klávesy, bicí. Převážně ale bicí. Na ty jsem chodil i tři roky do hudební školy. Jako malého mě chtěl dát táta na housle. Ale než jsem tam stihl začít chodit, brácha mi je rozbil a nikam jsem nešel. (smích).
Takže umíte noty?
Takový ten běžný notový základ ano.
Kde se svojí kapelou vystupujete?
Dá se říct, že po celé republice. Kromě hraní na plesech nebo koncertech, máme takové hudební projekty pro základní a mateřské školy.
Muzika vás tedy živí?
Živila. Ale teď nastupuji jako řidič městského autobusu do Prahy.
Odkud pocházíte?
Celý život bydlím v Týnci, a jen na to hrdý. Ale zanedlouho bych se měl s přítelkyní a synem stěhovat do Benešova.
V kterých televizních soutěžích jste zkoušel štěstí?
V DO-RE-MI, Caruso show a teď naposledy Československo má talent. Do všech jsem se přihlásil sám, ale na nátlak přítelkyně (smích). Stejně tak jako do Hlasu Českoslovenka, kam jsem se nedávno přihlásil.
Co soutěži Československo má talent říkáte?
Čekal jsem tam od sedmi od rána, a řada na mě přišla až v půl dvanácté v noci. Bylo to nekonečné. Navíc mě rozhodila porota a ozvučení. Vůbec jsem se neslyšel. Ne, že bych na to sváděl svůj podaný výkon, ale vliv to rozhodně mělo.
Pokud si dobře pamatuji, vy jste byl na porotu dost drzý, že?
Já nejsem z těch, co si nechají něco líbit. Něco odehraného už mám, takže mi nedovolilo být zticha.
Nemrzí vás, že jste už v neděli nepostoupil?
Možná jsem byl i trochu rád. Je to hodně vyčerpávající. Lhal bych, kdybych řekl, že by mě nepotěšilo, kdybych postoupil. Ale nejsem zklamaný. Byla to cenná zkušenost.
Jaké písničky hrajete? I romské?
Od dětských až po lidovky. Ale preferujeme písničky osmdesátých let. Když nás někdo požádá, ať zahrajeme nějakou romskou, ale maximálně jednu dáme. Víc už ne.
Kam byste to chtěl v muzice dosáhnout?
Už je mi pětatřicet. Takže se držím při zemi. Jsem spokojený s tím, co mám. Mě potěší, když se někdo baví a je mi jedno, jestli je to třeba jenom deset posluchačů nebo třída dětí v MŠ či pět set lidí na plese.
Umíte mluvit romsky?
Ne, to už umí jenom moje maminka.
Máte jedno dítě. Tím jste skončil?
Asi ano. Maximálně ještě jedno a holčičku. Ale přírodě neporučíte. Asi nejsem normální, že jo? Když se tvrdí, že Romové mají hodně dětí, a mě stačí jedno (smích).
Kromě muziky, máte ještě nějakého koníčka?
Rybaření. To mě drží už od malička. Teď nemám rybářský lístek, takže si chodím k vodě jenom vyčistit hlavu. Ale i když jsem šel s prutem, tak jsem stejně všechno pustil. U nás doma totiž ryby nikdo nejí. A jako kluk jsem hrál za Týnec fotbal.
