Vy se nejen nejrůznějších srazů Land Roverů, jakým je třeba právě tento v Lešanech účastníte, ale sám i setkání vozidel této značky pořádáte.

To je pravda. Je to sraz historických vozidel značky Land Rover všech typů, které jsou odpruženy listovými pery.

Kde „svůj" sraz pořádáte?
V Kutné Hoře. Je to vždycky první víkend v červnu a nyní je to už docela velká akce. Řekněme, že se tam každoročně sjíždí mezi pětadvaceti až pětatřiceti auty. Při posledním ročníku přijeli účastníci z Polska, Nizozemí, Velké Británie, Německa, Rakouska, takže se dá říct, že se jedná už o mezinárodní sraz. Jako jediný tohoto typu v Čechách.

Součástí srazu v Lešanech je pravidelně soutěž, kde se jezdí na čas, jede se jízda zručnosti, skládají se vědomostní testy. Co čeká na účastníky v Kutné Hoře?
To je dvoudenní sraz, kdy se v sobotu jezdí spanilá jízda po okolí Kutné Hory a v neděli se pak třeba účastníme Pradědečkova traktoru v Čáslavi v Muzeu historické zemědělské techniky nebo Aviatické pouti v Pardubicích.

Ještě jste mi ale neprozradil, jak se sraz v Kutné Hoře jmenuje.
Birmabright Weekend.

Proč zrovna takhle?
Je to pojmenované vlastně po slitině hliníku, z které jsou karoserie historických Land Roverů vyrobené. Tato slitina byla v poválečné Anglii, protože značka Land Rover začala vznikat v roce 1948 lépe dostupná než třeba ocel, která byla na příděl. Přestože byl hliník dražší, byl lépe k sehnání. A možná díky této slitině se podařilo zachovat tolik vozů a v tak dobrém stavu, protože hliník nekoroduje. Sice v kontaktu se železem oxiduje, ale stále je to trvanlivější materiál než třeba ocel.

Jak dlouho se tomuto koníku věnujete?
Od roku 2007, kdy jsme si koupili prvního Land Rovera. Teď máme už tři.

Říkáte koupili. Kdo?
Já a manželka. I když si nejsem úplně jistý, jestli slovo koupili, je úplně přesné. Iniciativa od manželky rozhodně nevzchází.

Kromě tohoto červeného hasičského auta máte ještě co?
Po švýcarské armádě krátkého Land Rovera s plachtou z roku 1960, kterého jsme si pořídili v roce 2007 jako úplně první auto, a potom z roku 1953. To je jedna z prvních sérií Land Roverů, kterou to vlastně celé začalo.

Co vás přimělo se zajímat zrovna o tato auta?
Měl jsem vždycky rád auta s velkými koly. Jako malý kluk jsem měl béžovou plastovou sanitku značky Land Rover, a tak nějak jsem z modelu přešel na skutečná auta.

Máte dvě malé dcerky. Doufáte, že půjdou ve vašich šlépějích a i jim budou vozy značky Land Rover koníčkem?
Zatím to vypadá, že ano. Jezdí s námi na srazy a vypadá to, že si to užívají.
Užívá si to i manželka. Dneska jsme tady pouze jedním autem, ale ne zřídka se stává, že na sraz řídíme každý jedno auto. Jsme taková Land Roverová rodina.

Jestli dobře počítám, tak auta máte tři, ale rodina jste čtyřčlenná. Plánujete tedy časem pořídit ještě čtvrtého Land Rovera?
To asi ne. Máme parkovací stání pouze pro čtyři auta a všechna jsou už obsazena. Kromě historických aut máme i jedno rodinné osobní auto. A ani žena už není této myšlence příliš nakloněna.

Máte rodinné auto. To znamená, že historické miláčky běžně nepoužíváte, ale vyjíždíte s nimi jen na srazy?
Denně je nepoužívám, protože mám pocit, že by se ta auta zbytečně opotřebovávala, když už přežila tak dlouhou dobu v relativně dobrém stavu. Ale každý rok s nimi jezdíme na dovolenou. Letos jsme byli s tímto hasičským autem v Rakousku v Solné komoře, před dvěma lety zase s tím z roku 1960 v Alpách.

A co s tím z roku 1953?
To je jen trojmístné, takže to pro čtyřčlennou rodinu není. Navíc to má osmiválcový motor, takže tohle autíčko je dost žíznivé.

Kde historické Land Rovery sháníte?
Třeba to první, z roku 1960 jsem koupil ve výborném stavu od prvního majitele ve Švýcarsku, který ho vlastnil od roku 1960 do roku 2006. Ve švýcarské armádě to totiž fungovalo tak, že armáda si s členy svého sboru kupovala auta napůl. To vzniklo už v době koní, kdy si armáda a ten člověk pořídil zvíře společně a po nějaké době ten kůň, později auto přešlo v majetek toho vojáka.
To auto bylo v takovém stavu, že normálně dojelo do Čech po své ose. Sice to trvalo dlouho, asi 22 hodin, protože Land Rovery nejsou rychlá, ale silná auta, ale nemělo s tím nejmenší problém.

Vaši kamarádi mi prozradili, že jste loňský vítěz putovní helmy (získá ji vítěz soutěže, která je každoroční součástí srazu v Lešanech. Poznámka redakce). Myslíte si, že i letos obhájíte prvenství?
To asi ne. Loni jsem soutěžil s jiným autem, tohle hasičské je moc velké. Má větší rozvor, menší rejd kol. Bude to těžké, ale nevzdám to.