Korbelovo řeznictví i benzinka stály na křižovatce v centru města, zaříznuté do stráně pod týneckým hotelem stejně, jako řada dalších krámků místních živnostníků.

Ke Korbelově benzinové pumpě a také do řeznictví na čerstvou teplou sekanou a chladivé české pivo, zajížděl z Lešan, které byly stejně jako další obce levobřežní části Benešovska začleněny do území cvičiště zbraní SS, jeden z esesáckých pohlavárů tamního koncentračního tábora.

Nebyl to vyhlazovací tábor, ale Němci v něm soustředili i kriminální živly. A právě tam se jako jeden z vězňů dostal, někdy v dubnu 1945, také známý pražský kasař František Bílek, bratr choti Johana.

„Tenhle František bydlel v Praze a právě tam se živil už před válkou vykrádáním bytů. A pokračoval v tom i za protektorátu," reprodukuje Antonín Krch vyprávění Jaroslava Korbela s tím, že policie Františka chytla a umístila ho do Lešan. O tom se nedlouho po internaci dozvěděl také Jan.

Při další návštěvě důstojníka SS v jeho týneckém krámku s ním Johan nad teplou voňavou sekanou zapředl, tak jako obvykle, řeč.
„Povídali si o všem možném a pak se ho Johan, zeptal, zda by šlo něco udělat s jeho bratrem Františkem, umístěným v lešanském lágru," uvedl Antonín Krch a Němec prý jen suše odvětil: „Kein problem."

S esesákem se pak Johan Korbel domluvil na propuštění Františka z koncentračního tábora v Lešanech za dvě šišky salámu a litr slivovice.

„Byl duben 1945 a všeho, tedy i jídla, bylo málo," připomněl týnecký patriot Antonín Krch, který se právě sběrem téměř zapomenutých příběhů i trojrozměrných předmětů zabývá a tvrdí, že není jisté, že by se byl František Bílek z lágru bez intervence švagra vrátil. „Spousta lidí tam zemřela," uvedl Krch.

S domluvou o výši „výkupného" se Johan s nacistou domluvil také na místě a termínu předání vězně.

„Došlo k tomu nedaleko koncentráku. Johan měl automobil Aero, s manželkou dojel na domluvené místo pod koncentrační tábor. Němci tam měli vrátka, kudy k Sázavě chodili chytat ryby a tam bratra vyzvedl," potvrdil Antonín Krch válečnou historku, kterou mu přetlumočil Jaroslav Korbel.

Františka jeho příbuzní naložili a pod dekou ho převezli domů do Týnce, do domku u řeky. Spálili zavšivené šaty a ubytovali osvobozeného vězně na půdě na seně.

V noci se prý František odvážil i ven a s Janem si během tmy dopřávali doušky z cigaret. Zhruba za měsíc skončila druhá světová válka. Johanova živnostenská činnost mu vydržela jen do února 1948, kdy se přesunul jako zaměstnanec do sléváren Metaz.

Koncentrační tábor Lešany
Lešanský koncentrační tábor, s pobočkou v Břežanech, sloužil od června 1945 k internaci asi 15 tisíc německých zajatců, členů Wehrmachtu nebo Waffen-SS. Na podzim toho roku pak zařízení sloužilo jako shromaždiště pro vysidlované německé obyvatelstvo. Poté v objektu vznikly kasárny Československé lidové armády a ještě později expozice vojenského technického muzea.